Kid

❤V pravěké době dokázal Charlie Chaplin stvořit takovýto nádherný, citlivý, vtipný, dojemný a hravý film o čistém přátelství a lásce mezi dospělým mužem a dítětem. Musím smeknout před tou nádherou a dát pět.  Slova vůbec nechyba a nějak jsem si to děsně užil. Chaplin jako by ani nemusel nic dělat, aby vykouzlil úsměv na tváři a malý Jackie Coogan je úžasný. P.S. Viděl jsem kratší verzi s krásnou obrazovou kvalitou. Určitě časem zkusím i tu delší. (28.09.2019)

Komický Charlie a ještě komičtější chlepec mě příjemně bavili, uteklo to rychle a párkrát jsem se skutečně pousmál. Nejlepší scéna byla vstávání Charlieho z postele, kdy si tak obřadně oblékl tu děrovau deku. EDIT: Představuji si jaký to mohlo mít (mimo jiné) význam a jak to bylo diváky vnímáno. Jsem si jistý, že Chaplin jistou poppkornovou část publika často rozchechtal až k slzám. Je tu však jeeště humanistický rozměr a také má snímek tu moc vyvolat v člověku ušlechtilé pohnutky a pocity. Úctyhodný film. (29.11.2011)

Dojemný a zábavný film o tulákovi, který se ujme odloženého novorozeněte Jackieho a vychová je. Geniální Chaplin dokáže vyprávět svůj silný příběh jen s minimem titulků a umně míchá příběh otcovské lásky s komediálními prvky. Měřeno očima dnešního diváka je to na 4 hvězdičky, ale za rok vzniku 1921 můžu bez obav jednu hvězdu přidat, Chaplinův první Tulák a zároveň první Chaplinův celovečerní snímek byla tehdy naprostá filmová bomba a výjimečným filmem zůstává dodnes. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=nTlUxNzt5Kw P.S.: Kongeniálně hrajícímu malému Jackiemu Cooganovi to tady sluší podstatně více než jako plešatému tlustému strýci Festerovi v Rodině Addamsově o 43 let později. A Charlie se za tu dobu v podstatě nezměnil. (31.12.2013)

Chaplinův doják ždímá emoce snad v každém záběru. Příliš sladkobolný příběh tuláka a malého nalezence je sice odlehčen klasickými slapstickovými gagy, ale je jich na mé gusto málo a často postrádají šmrnc. Kid vystřelil na oběžnou dráhu i jednu z prvních dětských hereckých hvězd. A vlastně nastavil i laťku, dítě-herec musí umět v zásadě jen jednu věc, kukuč. Jackie Coogan jich v Kidovi nahodí docela dost a dávné diváctvo jistě vzdychalo dojetím. Já moc ne, navíc finální snová scéna s andílky alá George Melies mi přišla už vyloženě off topic. Za tři a jen z úcty. (13.05.2015)

Pustil jsem si grotesku, dostalo se mi rodinného filmu. Možná proto jsem první půlku prozíval a nevypnul jsem to jen kvůli tomu malému klukovi, jehož cukrkandlového, až možná panenkovského, potenciálu Chaplin využil na maximum. Jenže pak jsem se dojal. Nehodnotím staré filmy podle dobového kontextu (maximálně dokážu přimhouřit oko a přidat hvězdičku), ale jak zvládnou obstát před moderním divákem jako komplexní dílo. A věřte tomu nebo ne, i film z raných dvacátých let tyhle podmínky dokáže splnit. Co se týče dojetí, nejsilnější z emocí v Kidovi zastoupených, to umí i díky něžnému hudebnímu doprovodu navodit tak krásně bezelstně, že mu v tom nemůže konkurovat ani většina moderních snímků. (25.01.2015)