Kid

Chaplin si vše udělal sám a po svém, navíc měl šťastnou ruku při výběru dětského hrdiny, takže vznikl film, který pobaví a i po letech možná někoho rozpláče. Já sám cítil při některých scénách něco jako úsměvnou něhu. Snad jediné, co bych vytkl, je ta snová scéna s anděly. Ta mi tam moc neseděla, možná by to šlo udělat nějak lépe. Moc rád mám scénu, kdy se prcek pere, a když je přestávka v souboji, posadí ho Charlie do okna, on hodí ruce na provaz...no prostě jak v rohu ringu. A pokaždé si vychutnám i jednu okrajovou scénu, v níž si starý boháč odvádí z kostela mladičkou, viditělně nešťastnou manželku, které upadne na zem květ ze svatební kytice, na který posléze v detailu boháč šlápne. Jasně čitelná poeticky krutá symbolika. Klobouk dolů, co Chaplin v tomto filmu dokázal nejen před kamerou. (14.04.2010)

Jeden rest z minulosti smazán a já konečně viděl Kida. Jackie Coogan je vlastně roztomilost na entou, přičemž en se blíží k nekonečnu. Jeho soužití se starým tulákem Chaplinem jednoho rozesměje, dojme, pak znovu rozesměje a dojme, tu a tam dokonce i rozhořčí, no, tolik emocí se ve snímku současné doby skutečně jenom tak nevidí, takže moje hodnocení je jasné :) (25.12.2009)

Odvážím se tvrdit, že "The Kid" je tím vůbec nejslavnějším němým filmem historie kinematografie. S postavou Chaplinova tuláka ho mají spojený i lidé, jež nemají ani páru o nějaké Langově "Metropolis", či Marnauově "Nosferatu", filmech které by se svým dopadem a kulturním přesahem snad jako jediné mohli s ikonou Charlieho Chaplina měřit. A to ještě především jen u těch diváků, co mají alespoň minimální filmový přehled. Až po nich jsou po sto letech v mlhavém obecném kulturním povědomí i filmy Bustera Keatona, expresionistický "Caligari", či třeba předpotopní Mélièsova "Cesta na měsíc". Chaplinovu filmu hraje do karet rozumná stopáž, kdy zde v archaicky jednoduchém příběhu nic neschází ani nepřebývá. Mě osobně na "The Kid" nejvíce přitahuje obdivuhodný balanc mezi komediální a emocionální stránkou filmu. Chaplinova specialita. A rovněž chirurgicky přesně koncipované scény, v nichž je do posledního detailu promyšlen každý skeč i herecké gesto. (27.06.2023)

Keď porovnám kraviny, ktoré každú chvíľu reprízujú na všetkých kanáloch, i keď boli nezaujímavé už v dobe vzniku, s hodnotnými filmami, ktoré sa reprízujú dva - tri krát za život, mám pocit, že programoví pracovníci by sa mali hanbiť za to, čo spôsobujú mladej generácii. Spomenul som si na Francoisa Truffauta, ktorý starnúceho Chaplina prehováral, aby uvoľnil premietacie práva na jeho filmy, lebo medzičasom vyrástla generácia, ktorá jeho filmy vôbec nepozná. Neviem, či nejaký nasledovník Truffauta vnukol programovým pracovníkom Dvojky, aby pripravili prehliadku toho najlepšieho z Chaplinových stredometrážnych filmov. V každom prípade je päť filmov, ktoré začali dnešným Kidom dobre vybraných. Ku Kidovi sa prakticky nedá napísať komentár, lebo všetko už bolo napísané. Pri dnešnom sledovaní (po mnohých rokoch, možno desaťročiach) ma prekvapilo nielen to, že som sa bavil rovnako ako pred rokmi, ale aj to, že film mi pripadal kratší, ako som si ho uchoval v pamäti. U množstva filmov mávam opačný pocit, že sú dlhšie, ako by mali byť. (31.08.2015)

Klobouk dolů, před jednou z největších osobností, jíž bezesporu Charlie Chaplin byl. V dalším jeho slavném filmu nám trošku brnká na city, ale vůbec ne nuceně a hned upozorňuji, že přesto že je film němý, tak slova zde nejsou potřeba. Ani dlouhé vychvalování zde není potřeba, stačí si uvědomit tu veleznámost po celém světě a hned každému dojde, že se jedná o klasiku. Takovou, která i dnes má co říct. (02.09.2005)