Kid

Chaplinův doják ždímá emoce snad v každém záběru. Příliš sladkobolný příběh tuláka a malého nalezence je sice odlehčen klasickými slapstickovými gagy, ale je jich na mé gusto málo a často postrádají šmrnc. Kid vystřelil na oběžnou dráhu i jednu z prvních dětských hereckých hvězd. A vlastně nastavil i laťku, dítě-herec musí umět v zásadě jen jednu věc, kukuč. Jackie Coogan jich v Kidovi nahodí docela dost a dávné diváctvo jistě vzdychalo dojetím. Já moc ne, navíc finální snová scéna s andílky alá George Melies mi přišla už vyloženě off topic. Za tři a jen z úcty. (13.05.2015)

Filmem Kid překročil jeho tvůrce svůj stín. Oproti jiným filmům, které Chaplin v té době točil, je Kid méně veselý, na druhou stranu je ale napínavý, drsný, dramatický a dojemný tím správným způsobem, čímž nehrozí, že by se z něj mohl stát kýč. Film totiž popisuje nehostinné až kruté prostředí ve kterém žila chudina, ale také propastné rozdíly v životním stylu mezi chudými a bohatými. Z krále komiků se díky Kidovi stal Chaplin králem filmu. Zde totiž dokázal, že umí s přehledem ovládat celou paletu emotivních nástrojů, které filmařina nabízí a vytvořil šablonu, podle které se podobné dětské filmy točí dodnes. Obdivuhodné je že si nastavil laťku velice vysoko, ale stejně ji poté ještě mnohokrát přeskočil. (10.12.2010)

Film počátku postupného přerodu zlatého věku grotesky. I tak je možno charakterizovat tento Chaplinův už nesporně zralý autorský počin. Délkou trvání, střídáním "vážných" scén s velmi "nevážnými" prvky, pojetím postav, jejichž sentimentem proráží stále viditelněji tendence k psychlogizaci a k citu ne šustícímu, ale skutečnému. Mravoličné téma se tak výrazně mění v prolnutí dvou tragických životních osudů, lidí vlastně vzdálených, ale v mnohém i blízkých. Zprvu náhodné setkání začíná být oboustranně pociťováno jako zásadní životní mezník. Láska má mnoho podob, jež se zdaleka neomezují na její erotická východiska. Příběh vzájemné adopce dvou strádajících ze společenského dna dává této odvěké pravdě nadčasový tvar. (27.08.2007)

Odvážím se tvrdit, že "The Kid" je tím vůbec nejslavnějším němým filmem historie kinematografie. S postavou Chaplinova tuláka ho mají spojený i lidé, jež nemají ani páru o nějaké Langově "Metropolis", či Marnauově "Nosferatu", filmech které by se svým dopadem a kulturním přesahem snad jako jediné mohli s ikonou Charlieho Chaplina měřit. A to ještě především jen u těch diváků, co mají alespoň minimální filmový přehled. Až po nich jsou po sto letech v mlhavém obecném kulturním povědomí i filmy Bustera Keatona, expresionistický "Caligari", či třeba předpotopní Mélièsova "Cesta na měsíc". Chaplinovu filmu hraje do karet rozumná stopáž, kdy zde v archaicky jednoduchém příběhu nic neschází ani nepřebývá. Mě osobně na "The Kid" nejvíce přitahuje obdivuhodný balanc mezi komediální a emocionální stránkou filmu. Chaplinova specialita. A rovněž chirurgicky přesně koncipované scény, v nichž je do posledního detailu promyšlen každý skeč i herecké gesto. (27.06.2023)

Amerika je v těch letech plná nezaměstnaných a bezdomovců. Jičák KID je dítě jak se patří. Nedělá mu problém rozbít pro svůj špás okno, a přitom poočku hlídat, zda ho nepozoruje strážce zákona. Ani jiné lumpárny mu nejsou cizí. Pokud by nenarazil na tuláka Charlese, tak by to s ním patrně nedopadlo dobře. Tulák Charles to ví, a začíná ho vychovávat. Daří se mu to se střídavými úspěchy, protože sám zažívá rovněž nejednu nelehkou situaci. (27.08.2010)