Surfoví náckové musí zemřít

Na každotýždňovej schôdzi v spoločnosti Troma, opäť neriešili scenár a ani prípadné následky. Ich film musí byť opäť nekonvenčný a bizár. V tomto prípade je to skôr ale hlúposť, než krvavnička s naddimenzovanou zápletkou. Ale jedno uznajme, vymysleli by ste niečo podobné? Troma je proste svojská až do morku kostí. (13.04.2023)

Již je to docela dlouhá doba, co jsem si v trafice kupovával časopis Filmag a jedno jeho číslo bylo věnované Tromě. Právě v něm jsem o tomto filmu slyšel vůbec poprvé, přestože jej Troma jen distribuovala, očekával jsem další morbidní trash plný zábavy a bizarního gore. Popravdě jsem byl mírně zklamán, protože Peter George to vzal dost od podlahy. Hororový žánr se snímku dotýká jen okrajově a to především zhruba v posledních patnácti minutách. Jinak jsou totiž Surf Nazis Must Die hlavně komedií. Bohužel americký humor se mi tentokrát moc nelíbil. Především pak prvních padesát minut spíše nudí, než abych se u toho svíjel v křečích. Křečovité mi totiž přišly spíše jednotlivé dialogy. Přitom samotná tvůrčí myšlenka nevypadala vůbec špatně. Pomyslné boje mezi gangy stále nepřicházeli a tak se divák musel spokojit spíše jen s přestřelkou sprostých slov, trochou té nahoty a pomalu se rozjíždějící akcí. Na kolena nás měly dostat různorodé charakteristiky jednotlivých členů gangů a hlavně jejich oblečení. Jenže ani to zrovna dvakrát nefungovalo. Zatímco ostatní bandy a jejich retro styly byly dost fádní, tak Náckové už na tom byli o poznání lépe. Nebudu se tu zbytečně rozepisovat o jejich jednotlivých charakteristikách, ale asi největší dojem na mě udělal Mengele. Totální šílenec, ale zároveň i solidní vynálezce se většinou staral i o zábavu. Což mu hodně umožnoval laciný způsob presentace „akčních“ scén a soubojů, které se už snad nedají označit ani za béčkovou záležitost. Teprve ve chvíli kdy konečně došlo k otevřené „válce“ mezi jednotlivými bandami a následnou postupnou eliminaci členů Nazis se zvedla i samotná úroveň filmu. Především pak hlavně zábavnost. 40% (21.09.2015)

Hodně subkulturní nízkorozpočťák točenej bandou kamarádů v rezivejch hangárech a na skalách u moře. I název zní hezky, ale je to bez dalších vtipů, ale hlavně nuda (nehledě na to, že je to debilita). Chechtal jsem se akorát, když ke konci vypukne bitka a nějaký protometrosexuálové, co bojujou s náckama, skákaj hvězdice a kopou je do ruky! Vypadá to jak vystřižený ze špatný hodiny tělocviku střední školy. Zajímavý akorát je, že na podobný trashe (a imho to původně tak nebylo plánovaný) to má režii, za kterou se nemusí tak stydět. A konaj se tam dvě hezký holky, jinak ruce pryč! Neni to vtipný ... (02.11.2010)

Delikventští surfaři v neoprenech ozdobených hákovými kříži říkající si Adolf (samozřejmě, že jeho milá se jmenuje Eva) nebo Mengele - sem tam proženou vlnu, sem tam zterorizují okolí, sem tam se poperou s konkurenčními ninja surfaři. Kdo je zastaví? Bude to metráková černá důchodkyně, matka jedné z jejich obětí? On už název samotný nabádá k přístupu s notnou rezervou a samotný film tento fakt jenom potvrzuje. Jde prostě o jeden z mnoha nenáročných trashu legendární společnosti Troma, ke kterému je třeba jako k nízkorozpočtovému trashi přistupovat a hlavně nečekat žádné zázraky. (10.10.2011)

Trošku mi to připomínalo úžasné Warriors - surfařské gangy v čele Nácky Adolfem, Evou, Mengelem a Hookem se melou i vraždí na pláži a místních krčmách o nadvládu nad pláží a místními krčmami. Moc se tam nemluví, velkou část pokorné stopáže jsou romantické zaběry na moře, vlny a surfaře. Hudba je tam furt, ale je hrozně nezajímavá a dneska bych si myslel, že jí napsal nějaký algoritmus na strojové učení. Nakonec dávám slušné hodnocení, protože se vyplatí počkat na posledních 30 minut, kdy se pěkně rozjede slušná odplatová pasáž, kdy silnější, černošská babička ukáže Náckům co proto, a že si nevyplatí si vyskakovat na černochy a Japonce. (25.04.2020)