Zamatová extáza

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)

Vizuálně zářivý výlet do sedmdesátkové éry glam rocku plné dekadence a úletů vyzývavých pop rockových hvězd, končící nevyhnutelným vystřízlivěním. Slovy Curta Wilda: Chtěli jsme změnit dobu, ale nakonec doba změnila nás....Jonathan Rhys Meyers se pro role provokativních a chladných postav hodí přímo neuvěřitelně a tentokrát mu více než zdatně sekundoval výborný Ewan McGregor, který tu mimo jiné mohl uplatnit také své pěvecké kvality. Film jako takový nestojí ani tak na příběhu, ale spíš na vykreslení doby a je stylovou hudební jízdou pro fanoušky této muziky, kteří si snímek vychutnají nejvíc. (18.02.2013)

Neuchopitelný Jonathan, explozivní Ewan, tápající Christian, zdeptaná Toni, kulervoucí písničky, podpatky, zvonáče, Oscar Wilde a ten pocit... "Nic neudělá člověka tak pyšným, jako když mu řeknete, že je hříšník." Nejvíc mě štve, že tenhle dokonalý film si zaslouží dokonalý komentář a já ho nejsem schopná vymyslet. "It's funny how beautiful people are when they're walking out the door." ♥♥♥ (30.12.2007)

Stejně střelený, pestrobarevný a jako z řetězu utržený snímek, který mi v jistých momentech silně evokoval atmosféru Rockyho Horrora. Zde také chtělo pořádnou porci odvahy, aby vznikl tento netradiční film. Meyers (i když jsem mu pořád nepřišel na chuť) a McGregor hráli skvěle a Toni Collete tento ansámbl výborně doplňovala. Zkrátka šílený film o pološílených hvězdách, který vyniká zejména po vizuální a herecké stránce. (08.01.2011)

FIlm divoky a odviazany, ako 70-te roky same. Vtedajsiu dobu vam nepriblizi, on vas do nej na dve hodiny vtiahne. Na Dve hodiny posypane pozlatkom, nasiaknute mlznou atmosferou hlucnych nocnych barov, hiriacich farbami, lesklymi kostymmi a ludmi zijuciimi bezuzdny zivot. Podobne ako v The Wall (iked nie az v tak velkej miere), hudba tento film priam vytvara. Glam rock v sebe nesie onu podstatu - divokost vtedajsej doby, a hercom tak dovolila podat over-the-top vykony. Nutno podotkunt, ze to mohutne podporili aj spevacke kvality McGregora a Meyersa. Jedinecna exkurzia do nesputanych cias, z ktorych zostali len zabudne skladby tisko hrajuce zo stareho radia. (10/10) (22.02.2008)