Zamatová extáza

Filmařsky velmi zručně natočené dílo, ale... Ale jakoby se režisér nemohl rozhodnout, co vlastně chce. Vyprávět příběh glam rocku, nebo příběh Davida Bowieho? Protože kdyby chtěl točit o glam rocku, proč hlavní postavy, Briana Sladea a Curta Wilda modeloval jednoznačně (a naprosto zbytečně) podle Davida Bowieho a Iggyho Popa? Ale pokud chtěl točit o Bowiem, proč vytvořil tak podivný příběh? Vždyť život Davida Bowieho je sám o sobě velmi zajímavý a vlastně mnohem zajímavější, než ten vymyšlený Briana Sladea... A nutno říct, že natočit film o Davidu Bowiem by bylo jaksi "užitečnější". (A bylo by asi 100000% úžasnoucnější slyšet ve filmu jeho písničky) Protože co divákům řekne tento film? Ze Sametové extáze jakoby vyplývalo, že David Bowie i Iggy Pop byli namyšlení hlupáci, kteří nevěděli, co chtějí a jen mudrovali o tom, čím je pro muže jejich image. Realita, jak tomu občas bývá, je v tomto případě prostě mnohem zajímavější. Mám jakousi nechuť vůči podobnému "přepisování historie". Stačí se podívat na rané Bowieho videoklipy a pak na klipy Briana Sladea, každému dojde, co mám na mysli.... _____ Todd Haynes má očividně glam rock rád, ale nějak se v tom ztratil, ve všech těch narážkách na skutečné události a osoby zapomněl na to hlavní - příběh. Větší odstup by byl zkrátka lepší. (19.07.2010)

Jonathan Rhys Meyers vypadá téměř jako dvojče Davida Bowieho. Barevný snímek plný svobody a hlavně vlny nadšení té doby. Je jedno co prosazovali, ale věřili tomu. Projev své sexuality za každou cenu. Vypadali směšně, ale byli sví. Obdivuhodný fiktivní příběh. Mělo to šmrnc, pěkné kostýmy a líbivou hudbu. Působilo to velmi autenticky. Všechny filmy, co smrdí devadesátými léty, mám rád ( myšleno zrod filmu ne odehrávající se příběh ). Kdo chce vidět namóděného Christiana Balea v mladých letech, tak by dnes nevěřil, že bude hrát Batmana. A hrál dokonce výborně plachého kluka. Ewan McGregor svým vystoupením ukázal, že má koule. Proč už dnes hraje jen takové usedlé role ? Neobvyklá bipodívaná :-) (05.01.2012)

Sakra nádherná atmosféra britský scény a glamrockový hudební odnože. ____ Sametová extáze, ač se to nezdá, disponuje nesmírně rafinovanou strukturou: 1, Vypravěčský model pátrajícího reportéra vychází z Občana Kanea. 2, Film provází flashbacky, v nichž se objevují nové postavy, které nejenže posléze nasedají na hlavní linii příběhu, ale taktéž vzpomínají a pomáhají odhalovat zase další postavy. 3, Vypravěč neustále zostřuje vidění různých postav, poté je zas opouští a zanechává v optice jiných postav. Kupříkladu hodně věcí je braných z pohledu Balea a stejně tak i Bale je pro spoustu postav zkoumaným objektem. Což vychází z tematizace skutečnosti, že umělec sám o sobě, stejně jako jeho dílo, nic neznamená. Tvar mu dává až úsudek ostatních lidí. 4, Začátek se obejde bez dialogu a vypráví přes montáž nechronologických sekvencí a přes nespolehlivého vypravěče (podveden je divák, zatímco autor se směje – ohledně postav, některé „ví“ a některé „neví“). 5, Vypravěč někdy jen pozoruje, jindy je aktivní a hroutícím se postavám pomáhá. Ale katarze stále nepřichází. 6, Všechny songy jsou dokonale (ve smyslu neviditelně) všité do příběhu. 7, Plus celý příběh provázejí intertextové (odkazy samotné), hypetextové (proplétání odkazů) a metatextové (dávající odkazům nový smysl) narážky. Tyhle kulturní reference (najít si je můžete na wiki) jen podtrhují konceptuálnost filmu. 8, Taktéž herci vycítili příležitost a ještě předtím, než je pohltil Hollywood, odvedli nadstandardní kus práce. (10.09.2008)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)