Zamatová extáza

Tak jsme se s Haynesem opět minuli a tentokrát o dost značný kus. Já mu vlastně ještě nikdy nepřišel pořádně na chuť. Tady bohužel úplně není o čem. Glam rock mě také minul. Prostě několik výborných herců pitvořících se v neskutečných polohách a stopáž je přehnaná. Jedině je snad hezké sledovat paralely s životem Davida Bowieho a Iggy Popa. (30.05.2016)

Občan Slade. Novinář tentokrát nepátrá po významu slova Rosebud, ale snaží se zjistit, co nejvíce o bývalé hvězdě glamrocku. Do toho mimozemšťani, Oscar Wilde a spousta dalších bizarních věcích. No, nemilujte to... Viděla jsem poprvé a nekonečně se bavila barvami, kostýmy a zpracováním. Viděla jsem podruhé a zamilovala se do jednotlivých písní. Viděla jsem potřetí a nechala se unášet dobou sedmdesátých let. Viděla jsem počtvrté a pochopila, že stále mohu nacházet něco nového. Film mého srdce. „Sometimes I wonder if I’m still alive, I’m six feet down at age of 25, maxwell’s led the demon rock hand jive“ (01.08.2007)

Stejně střelený, pestrobarevný a jako z řetězu utržený snímek, který mi v jistých momentech silně evokoval atmosféru Rockyho Horrora. Zde také chtělo pořádnou porci odvahy, aby vznikl tento netradiční film. Meyers (i když jsem mu pořád nepřišel na chuť) a McGregor hráli skvěle a Toni Collete tento ansámbl výborně doplňovala. Zkrátka šílený film o pološílených hvězdách, který vyniká zejména po vizuální a herecké stránce. (08.01.2011)

Tady se pozná opravdu kvalitní film. Nejsem muž, nejsem homosexuál, glam rock mi nic nepovídá. Přesto mě tenhle film dostal do extáze, a to doslova. Jak je tohle možný? Ewana McGregora taky zrovna nijak nemiluju, a tady byl opravdu úžasný, nespoutaný, otevřený všemu. A Christian Bale je sladkej v tom svém tápání a objevování. Ačkoliv tu všichni kluci nevypadají zrovna nejmužněji, a mě občas u filmu právě dostává do extáze ta mužnost, nic to nemění na skutečnosti, že se už moc těším, až si tento zářivý film plný nádherné hudby opět brzy pustím. (30.11.2010)

Ano, glam-rock. Ano, inspirace skutečnými postavami. Ale pozor! Ať zase nějaký pitomeček nepřehlédne varování na začátku filmu, že vše je jen fikce. To jen aby pak nemyslel, že "takhle to bylo". Brian Slade (J.R.Meyers) je inspirován Bowiem. Curt Wild (E.McGregor) je na motivy Iggy Popa. Ale všechno není glam, co se třpytí. Navíc tu ještě nikdo nejmenoval po Bowiem druhou největší postavu glam-rocku, Marca Bolana. Ve filmu jej a jeho kapelu T.Rex ztvárnil skvělý Brian Molko. Navíc, Bolanovi songy ve filmu zazní (narozdíl od Bowieho nebo Popových) - přece jenom, Bolan už je po smrti, práva na písně byla asi levnější. Tak v hlavních postavách je jasno. Zbývá ještě problematická postava Arthura Stuarta (Ch. Bale), o kterém jsem snad na chvíli i zauvažoval, že by mohl představovat Nicka Kenta (legendární hudební kritik). Ne, není to on. Bale má fungovat jako jakýsi katalyzátor příběhu, posouvat ho dál, ale zároveň představovat fanouška, člověka poznamenaného androgynní dobou a blištivým pozlátkem. Tenhle film, ve snaze zachytit ducha doby, trochu uvízl na mělčině. Ve srovnání s kultovní Quadrophenií (o subkultuře mods) nebo 24 Hour Party People o man(d)chesterské scéně, je Velvet Goldmine jen slabým odvarem. (22.09.2006)