Vyloženě rodinná historie

Zřejmě největším paradoxem tohoto trezorového filmu je, že vedle dokonalého odzrkadlení fungování totalitního státu sedí jeho příběh i mnohé repliky na dnešní dobu. Po 21 letech od natočení padl režim, dalších 28 let uplynulo v současné době svobodné, ale chamtivost, touha po moci, špehování i špinavá přetvářka v mnoha lidech zůstala. A jak závěr filmu ukázal, je pak zcela jedno, zda má rozhodující slovo a moc ten, či onen... Osobně mi přijde tahle politická satira ještě lepší než slavné Ucho. Mezi vynikajícími hereckými výkony všech představitelů naprosto exceluje Petr Haničinec v postavě vypočítavého hajzla neustále se pohybujícího mezi oběma stranami konfilktu, překvapí Vladimír Menšík v netypické vážné poloze. (25.08.2017)

Komunismus, potažmo každý totalitní systém, v hodině a půl. Opravdu se mi zdálo, že se dívám na "Český národ v jednom domě." Herecké výkony všemu velmi napomohly. Zvlášť Petr Haničinec mě překvapil, jakého hajzla dokázal zahrát. Otto Zelenka IMHO předběhl dobu a odhadl i, jak vše dopadlo. KDYŽ SE NÁM TO TAK DLOUHO LÍBILO, TAK TO PŘECE NEMOHLO BÝT TAK ŠPATNÉ! (14.03.2006)

Otto Zelneka to napísal presne, Jaroslav Dudek to ale nakrútil ako televízny film, ktorý síce je aj nadčasový, ale jeho technická kvalita v tom zrejme chladnom a vlhkom trezore utrpela nejaké tie nenapraviteľné škody. Až sa chce poradiť českej televízii, aby s týmto materiálom niečo urobila a dala mu krajší šat. Inak v podobnom zmysle pracoval s takouto synekdochou Aronofsky v matke! o mnoho rokov neskôr. Nemyslím samozrejme ideologicky, ale štýlom zobrazenia niečoho celospoločesnkého v prostredí jedného rodinného domu. Odhliadnuc od tejto alegórie na režim ale môžeme film vnímať aj čisto ako denotáciu, proste ono to podobne takto chodí(lo) aj vo viacgeneračných rodinách, z čoho zase akosi plynule vyplynie, že to tak musí fungovať aj v jednom štáte, respektíve na celom svete. (27.11.2019)

O společenském podobenství inscenace je toho zde napsáno již dost, na mne rozhodně nejvíce zapůsobil Petr Haničinec a postava Evy (Slávka Budínová), která hrdě a s nadhledem hájí svou pravdu, aby druhý den zcela zlomená a zraněná zpívala s davem oslavnou píseň života. Nicméně, měl-li snímek premiéru až v roce 1990 a po sedmadvaceti letech má zde něco málo přes tři sta hodnocení, můžeme si tyto úvahy o dobrovolném pokrytectví i falši v kruhu těch nejbližších a také o zlu v podobě vlády člověka nad člověkem, ať už pomocí násilí či vydírání, nechat na dlouhé zimní večery. V každém případě inscenace zaručuje velmi nadprůměrnou podívanou, skvěle kombinující humor i psychologické drámo, jenž nadchne nejen milovníky československé kinematografie. (01.09.2017)

jedním slovem výborné. Občas to sice naráží na limity dané pouhou televizní inscenací, ale charaktery a jejich jednání jsou vykreslené naprosto dokonale - nejenom "zlý" Haničinec, ale Menšíkův rychle zpracovaný donašeč ohánějící se lidskou důstojností, nebo nejistý Tříska později manipulovaný velice šikovnou manželkou Jernekové - no prostě lahůdka, ze které mrazí. (17.11.2009)