Emma

Ke knižní předloze jsem se zatím nedostala, ale tenhle film mě na ni kupodivu docela navnadil. Pro filmy, a zvláště romantické komedie, z 90. let mám trochu slabost, tehdejší styl hraní, práce s kamerou nebo se světlem, celková režie i způsob, jakým jsou psány dialogy - to vše mi sedí a toho všeho je Emma plná. A taky pěkných tvářiček, na které se moc hezky koukalo. (15.10.2018)

Fuj, to už je let, co jsem Emmu viděl poprvé... Při dnešní repríze se ukázalo, že je tento film jedním z "držáků", protože jsem nepocítil touhu snížit původní hodnocení. Jako správný cynik bych měl snímek potopit do odpadu, ale já mám pro britské filmy a seriály z prostředí velkých rodinných sídel určitou slabost, takže jsem se jen přepnul do odpovídajícího módu a nechal jsem se bavit. Jsem zvědav, jak si u mě zítra povede nová verze. (21.11.2020)

Veskrze roztomilá austenovská hříčka s city, staromódní podívaná, evokující návštěvu prababičky, antikvariátu i krámku se starožitnostmi, a tak jednou za čas není na škodu dát se rozmazlit starými časy v milostných rošádách, rozehraných hanebnou Emmou, která nesmlouvavě posunuje figurky na šachovnici podle svých vlastních pravidel, a jelikož jsme v dobách, kdy se milostné záměry neslušelo dávat na odiv, není problém táhnout i divákem, který bude jednu chvíli jemně naváděn k přesvědčení o správnosti dohazovačských vizí, aby vzápětí začal zmatkovat, zda na cestě ke štěstí v páru někdo nepřebývá či nechybí. Ač může tato vintage romantika vyznívat naivně a bezduše, skrývá nemálo mouder, mimo jiné rozdíl mezi dobročinností a laskavostí... Půvab ženského obsazení, korunovaný empírovými střihy viktoriánské éry, je bonusem navíc, z mužů jej doplňuje pouze Northamova nenucená elegance, ostatní jsou zde tak trochu za šašky a bohužel, Ewan McGregor opět uplatnil svůj zpěv, i tak pro mě Emma byla příjemným ... rozptýlením (?), abych byla tedy stylová... (11.11.2013)

Přiznávám, že literární tvorbu Jane Austen neznám – neláká mě. Naproti tomu z filmových adaptací jsem vyzkoušela většinu a po shlédnutí Emmy mám zvláštní tušení, jestli J.A. není nějakou pokrevní prapříbuznou Rosamundy Pilcher. Těžký kalibr té nejčervenější knihovny, dokoukat se do konce bylo za trest. Nuda a nuda, prázdnota a klišé obalené v trojobalu roztomilosti, rádoby duchaplnosti a malebnosti…Líbivost a směs dívčího půvabu s počínajícím ženstvím hlavní hrdinky mi po chvíli začaly lézt na nervy a já litovala, že mě jiné filmové adaptace (například tolik opěvovaná Pýcha a předsudek) dostatečně nevarovaly. Tohle opravdu není můj šálek (anglického) čaje. Jediná výjimka z filmů podle J.A. je Piano a to výjimka s velkým V. (27.04.2011)

"Milý deníčku, dneska jsem se pokoušela pustit pana Knightleyho z hlavy" ... "měla jsem upřímnou snahu nemyslet na něj, když jsem dávala pokyny kuchařce" ... "snažila jsem se nemyslet na něj na zahradě, kde jsem stokrát otrhávala lístky kopretiny, abych zmapovala jeho city k Harietě ... kopretiny už rozhodně pěstovat nebudeme - je to ošklivý plevel" - začínám tomuhle filmu proklatě přicházet na chuť - a Gwyneth je TAK roztomilá - a ta její labutí šíje - všimli jste si? (26.04.2011)