Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. ()
"Na slepé koleji, stojí vagón plný sýra..." Neexistuje lepší popis divadelnej hry ako, keď sa vždy točí o tom istom no je to niečo iné. Cimrmani opäť a zas nesklamali a vytvorili extrémne zábavnelé vystúpenie, ktoré má síce trošku slabšiu jednoaktovku, no za to silnú besedu. V našich končinách len tak nenájdete spoločenstvo, ktoré by vám servírovalo s bontónom to isté, len vždycky od základov iné. Vyborní herci a zľudovené hlášky sú už samozrejmosťou. Nemám, čo dodať. Skrátka nadpriemerné vystúpenie. A ak sa ma pýtate, prečo nedávam číselné hodnotenie, dôvod je jasný..."já to totiž organizuji". ()
1. Záverečná beseda - z technických príčin uvádzaná pred hrou, na otázky odpovedajú: expert na anekdoty, odborník na väznice, znalec časti života Cimrmana v starobinci. 2. Hra Lijavec - "Hra s opravdovým deštěm" - alegorická hra určená do ústavov pre starších, príbeh vandrovníkov (vrchný inšpektor starobincov, Formánek - porodný dědek, mlynár), ktorí si rozprávajú protimonarchistické vtipy, avšak za prítomnosti člena tajného policajného oddielu na odhalenie vzniku protihabsburgovských vtipov. ()
Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru saháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji Lijavce za vrchol jejich tvůrčích dovedností a na pomyslném piedestálu zastává tato hra stupínek nejvyšší. ()
Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- V krátké ukázce „Nestyda Hausner“ Brukner říká: „Kdepak. Je tady se mnou flundra,“ a podívá se na Jaroslava Weigla, který uražen odchází za oponu. Toto však do hry přibylo později. „To vzniklo úplnou náhodou,“ říká Václav Kotek. „Prostě jsme hráli Lijavec a všechno probíhalo jako vždy a já jsem měl říct jako vždy, že tu je se mnou flundra a podíval jsem se na Jarouška, který tam jen tak seděl a publikum si toho všimlo a Jarouška napadlo odejít uražený a za oponu. Byla to prostě souhra náhod.“ (mnaucz)
- Část semináře, kdy členové souboru tvoří anekdoty, ač to tak možná nevypadá, není improvizací. Tuto část semináři bychom prakticky ve stejné podobě slyšeli i v době prvních repríz v roce 1982. Miloň Čepelka k tomu uvedl: „Ono ani moc nešlo improvizovat. Jednak to neumíme a za druhé text musel být předem schválený a nemohl se měnit. Taky se až na pár drobných změn za tu dobu nezměnil. Až po revoluci ty drobné změny, či nové vtípky mohli do hry bez problémů.“ (mnaucz)
- V „Elektrické valčíku“ se zpívá: „Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,“ což byla narážka v té době na současnou politickou situace. „Vedením“ je míněn tehdejší tamní režim a spojení „v Praze“ je zase míněno, že v Praze všichni výše postavení sídlí a je to tam tedy nejpřísnější. (mnaucz)
Reklama