Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
DJC-9. Hra z jejich vrcholného období, ale trochu méně známá, protože pro svou "bořitelskou" tematiku narazila na cenzuru (náhoda?) a řadu let se nesměla hrát. Seminář je pojat netradičně jako "beseda o hře" (ovšem aniž by ji publikum předtím vidělo), a je to ku prospěchu, patří mezi ty nejlepší. (Na audio výběru chybí jeden z jeho vrcholů, "tvorba anekdot".) Hra je sice také vtipná, ale působí (hlavně na audiu) poněkud zmateně a chvílemi nějak tuchne. Pane inspektor, otevřte okno! ()
Vysoký cimrmanovský standard, hvězdičku srážím za trochu depresivní hru o tom, co některé, možná většinu z nás čeká - domov důchodců s neustálými spory se spolubydlícími a vedením, před kterými se bohužel dá uniknout už pouze smrtí, jiná cesta už není. Taktéž se mi nelíbil poněkud fekální vtip o porodu a Tůnovi. ()
I tento Cimrman je případem, kdy úvodní seminář je zábavnější než samotná hra. Ovšem pokud bych měl srovnat třeba s Poslem z Liptákova, tak ani v besedě se tentokrát nepodařilo nastolit (a hlavně udržet) pravou cimrmanovskou zábavu a pokud k tomu připočítáme slabší hru, tak hodnocení zůstaně jen tak na půl cesty. ()
Nechci prozrazovat, ale ten dějový zvrat, co ke konci přijde, za to by se nemusel stydět ani některý z moderních seriálů. To propojení Cimrmanovy fiktivní hry s ústavem pro přestárlé, bylo naprosto geniální. "Křivý nožičky, na zádech číslo, oni vypadaj jako fotbalisti." Po zdařilém semináři nás soubor obohatí zpěvem Elektrického valčíku a pak to přijde. Jedno z nejlepších představení. "Ruce na deku. Obě!" ()
Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- V roce 2007 se Zdeněk Svěrák dozvěděl, že agent StB, který na něj posílal hlášení, měl šéfa Pichrta. StB se musela divit, že o nich Svěrák ví, přestože to vůbec netušil. (Kulmon)
- V „Elektrické valčíku“ se zpívá: „Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,“ což byla narážka v té době na současnou politickou situace. „Vedením“ je míněn tehdejší tamní režim a spojení „v Praze“ je zase míněno, že v Praze všichni výše postavení sídlí a je to tam tedy nejpřísnější. (mnaucz)
- Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)
Reklama