Kráľovná prekliatych

Neviem či som už taký starý foter alebo čo...? Ale toto moderné pojatie upírov mi príde prihlúple. Vrcholom trápnosti a degradácie vamp-horroru je "Blade". Táto "Kráľovna prekliatych" je podobne úbohá. Predstava vampíra ako rebelského rockového speváka a akejsi černošskej upírskej kráľovny sa mi zdá jednoducho hlúpa. * (23.01.2008)

Kdyby mi někdo ukázal z Královny prokletých fotku (nebo víc fotek), byl bych možná tvrdil, že to bude asi dobrý film a rozhodně se na to podíval. Hezká atmosféra, pěkné kostýmy a hlavně krásná Aaliyah. Ale bohužel filmu chybí jedna věc, která se hodí. Nemá scénář. Nebo se minimálně nechová, jako by ho měl. (17.12.2005)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)

Na filmu se asi podepsala tragická smrt zpěvačky Aaliyah, která ovlivnila celkový výsledek a Stuart Townsend v roli upíra Lestata nijak neupoutá divákovu pozornost. Nějaké nápady to má, ale nejsou úplně naplno využity. Režie Michaela Rymera tak trochu tápe a je vidět, že v hororovém žánru není jako doma, a tak se tento horor nemohl stát důstojným pokračováním "Interview s upírem", ale jen řadovým hororem o úpirech, na který se hodně rychle zapomene. 60% (05.02.2009)

Hlúpy film, hlúpy, hlúpy, hlúpy . . . a to ani nemusím porovnávať s INTERVIEW, musel by som strhnúť aj ten jeden bodík. Jediné, čo v ňom za niečo stálo, boli repliky prevzaté priamo z kníh Anne Riceovej, ktoré postavy rovno odriekali v monológu so sebou samými, teda tým najnefilmovejším a najneoriginálnejším spôsobom. Poväčšine tragickí herci a nevyrovnané efekty od tých naozaj strašných až po celkom slušné KRÁĽOVNEJ tiež príliš nepomohli. Snažila sa byť niečím viac, ale napokon nezvládla ani priemernú televíznu zábavu. Ešte aj UPÍRÍ NEVESTINEC proti nej vyzeral ako PÁN PRSTEŇOV pri domácom videu. Že by sa snažila dosiahnuť kvality BLADEA či DRACULU 2000, o tom sa jej ani nesnívalo. Pritom príbeh nebol zlý ( žeby preto, že nepochádzal od scenáristov ? ), hoci by ma zaujímalo, či boli aj v predlohe logickosti typu - Prečo upíri, túžiaci zostať v anonymite útočia pred 100 000 davom ?, žeby v tom mali prsty oné Drugs in the Water zo záveru ? . . . Teda, respektíve ak si niekto v otravnom a amatérskom sekaní medzi rockovým klipom a starobylými interiérmi ( pretože tie boli ostatne jediným čo vo filme upútalo zrak ) nejaký príbeh všimol... Ale práve na tom sa najlepšie ukazuje rozdiel medzi talentovaným vizionárom typu Neila Jordana a seriálovým lúzerom bez štipky invencie aminimom talentu. Inak by som sa totiž musel prikloniť k názoru, že Anne Riceová medzi týmito dvoma dielmi svojej ságy totálne zdementnela, ale v rámci terapie s elektrošokmi jej dovolili ďalej písať... (08.09.2006)