Diktátor

Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. (17.07.2016)

Nechme stranou děj, ten je u tohohle filmu podružný. Jeho genialita tkví v Chaplinově znázornění Hitlera, které je dokonalé. Tohle je jediný Chaplinův film, ve kterém je postava "Tuláka" odsunuta kamsi do pozadí. (Ikdyž holení při poslechu Uherské rapsodie patří mezi Tulákovi nejklasičtější gagy.) Většina z těch, kteří ten film viděli, mi říkala, že nejlepší scéna je Hynkelův projev na začátku. Ovšem Hynkelovo mrazivě děsivé pohrávání se zeměkoulí je také velmi působivé. Proti tomu přepracovaný diktátor mě naplno rozesmál. A moje nejoblíbenější scéna? : Hitler a Mussolini stojí vedle sebe a vedou své vlastní nezávislé projevy k nikomu, jen k prázdnotě. - Tenhle úžasný film nemůže zkazit ani zbytečně vyapelovaný závěr. Skutečně je to film, který stál za to, aby "Tulák" promluvil. Na druhou stranu ani by to ve filmu nechybělo, kdydy byl zůstal mlčel... (28.01.2004)

Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Famózní parodie nacismu i Hitlera samotného. A k tomu Chaplinova dvojrole - diktátor a židovský holič. Nyní už vím, že císařův pekař byl až druhý, po Chaplinovi. Zeměkoule, která se točí po dvojitým křížem a praská v rukou diktátora Hynkela. Emocionální diktátorovy projevy pronášené chroptivou umělou němčinou, chvála árijských blondýnů černovlasým vůdcem, tlustý maršál Herring shazující při úkloně diktátora se shodů, rozčílený diktátor strhávající maršálovi medaile - ve filmu je všechno to pohrdání nacisty a Hitlerem vyjádřeno dokonalou situační komikou. Chaplin byl génius, co víc k tomu říci. Geniální prvky grotesky obsažené v tragédii - holič perfektně holící v rytmu Uherského tance č.5, to jsem musel vidět čtyřikrát: http://www.youtube.com/watch?v=BaaDiCwfTxY (08.12.2013)

Chaplinovky mne prostě baví (ano, po Kid teprve druhá). Uvidíme, jestli podobný úspěch bude mít i Moderní doba, která mne zanedlouho čeká... Jak mne třeba podobně prehistorické filmy s Burianem nesmírně nudí a nepřipadají mi vůbec vtipné, tak u Diktátora jsem se opět často přistihl, jak se prostě a jednoduše přiblble usmívám. Strašně vtipný a dobře napsaný parodický příběh, skvělé parodování italštiny a hlavně samozřejmě němčiny, perfektní Chaplin... 100% (26.06.2016)

Cekal jsem Chaplinovo masterpiece a srandu k posrani, nedostal jsem ani jedno. Film to neni spatnej, to rozhodne ne, navic Chaplin je v dvojroli perfektni, jako trochu zmatenej holic je to takovej ten klasickej Chaplin, kterej tuhle zakopne, tamhle blbe cumi. Ale teprve kdyz nastoupi jako diktator, zacne si to nalezite uzivat, neustale na nekoho nemecky rve, sice to je ve vysledku furt trochu hovadko, ale prekvapive charismaticky. No a potud by bylo vse v pohode, problem je, ze film neni jen nejaka vymleta groteska, ale normalne mluvenej film, kde se nehraje jen na nejaky jednoduchy forky, ale i na pribeh a tak se casto stava, ze film nejen, ze neni vubec vtipnej, ale zaroven se ani nic moc nedeje. Proste pridat nakej ten for, film zkratit o pul hodky a je to pecka, takle ale jen 4*. (07.10.2010)