Kdyby...
If....
Réžia:
Lindsay AndersonScenár:
David SherwinKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Marc WilkinsonHrajú:
Malcolm McDowell, Arthur Lowe, Robin Askwith, Charles Sturridge, Sean Bury, Simon Ward, Brian Pettifer, Mona Washbourne, Richard Everett, Graham Crowden (viac)Obsahy(2)
Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (122)
Zrejme by som mal nadviazať nejaký romantický vzťah s obdivovateľkou divných filmov, aby som skrze lásku pochopil akú to vlastne auru vyžarujú filmy ako je IF.... a jemu podobné. Nejde oči odtrhnúť od diela pána Andersona, ale nie preto žeby som bol okúzlený jeho anomickou atmosférou, ale tým že sa mi do šedej kôry dostávajú prejavy režiséra, ktoré chcem pochopiť, ale nedarí sa mi to. Zrejme budem musieť nadviazať milostný vzťah s nejakou ctiteľkou nevšedných snímkov. ()
Víta nás spev študentského chóru poukazujúci na kladné hodnoty študentov. Internátna škola spočiatku budí dojem prísnosti a jemnej šikany. Krásna drzosť a boj proti pravidlám v zbytočne upätom svete poteší, aj keď samozrejme, prekročí to únosnú mieru a potom je film zaujímavý v scénach šialeného násilia, ale aj dovtedy ponúka nezabudnuteľné scény. Miroslav Ondřejíček natočil film dobre. „Markland, warm a lavatory seat for me. I’ll be ready in three minutes.“ –„Run! Run in the corridor!“ –„Thank you, Rowntree.“ „Thank you.“ –„One man can change world with a bullet in a right place.“ Jazykové okienko: bumf tutor; sweet room; rough and tumble. ()
Snímok, ktorý vďaka myšlienke predbehol svoju dobu. Liberáli by mohli smelo skonštatovať: "My sme Vám to hovorili, že to takto dopadne, keď tých mladých nenecháte, aby sa formovali sami". Lenže v zdravej mysli, sa takýto nápad nezrodí, pričom kde zlyháva výchova rodiča, tam nastupuje tvrdá ruka systému. Ja osobne som ZA, lebo ten čo hovorí NIE, ten sa nestretáva s realitou. Film ako taký, ma však nijak mimoriadne nebavil, i keď haniť ho v žiadnom prípade nemôžem, lebo Briti tie drámy s tématikou šikany skrátka vedia. Spokojný na "trojku". ()
Internátní škola jako (britský) společenský celek, striktní hierarchické uspořádání představuje náznaky totality. Jednotlivé skupiny jsou rozčleněny do systému "tříd" - v čele stojí ředitel, jehož poskokem je jeho zástupce, ten má zase pod sebou několik pomocníků (mazáků), kteří již přímo prováděli šikanu a mučení na nově příchozích studentech (bažantech). Lindsay Anderson film koncipuje do osmi vzájemně propojených kapitol oddělených vysvětlujícími mezititulky, první polovina filmu je prezentována jako důsledná analýza školního řádu a pravidel a jednotlivých charakterů, spíše tedy propracovaného systému šikany. V hlavním hrdinovi Mickovi postupně vzrůstá nenávist a chuť po revoltě, která vrcholí závěrečnou fantazijně stylizovanou sekvencí totálního anarchistického masakru. Film je znepokojivý o to víc, když si uvědomíme, že byl natočen v revolučním roce 1968, což mu dodávalo obrovskou politickou aktuálnost. ()
Sugestívny film o vzbure mladíkov proti autoritám v anglickej internátnej škole, kde platia prísne pravidlá a pevná hierarchia profesorov a prefektov. Starší študent Mick (Malcolm McDowell) už šikanu a neslobodu nemôže vystáť a živí v sebe predstavy plné anarchie a násilia, ktoré pri príležitosti 500. výročia založenia školy premení v skutočnosť. Film vznikol v revolučnom roku 1968 kedy sa mladí ľudia po celom svete začali búriť proti autoritám. Doba, kedy vypuklo hromadné povstanie v Paríži a Československo obsadili sovietske tanky a hlavne doba kedy prebiehala vietnamská vojna. Na pozadí týchto udalostí vznikol film IF. K neobyčajne emotívnemu zážitku z filmu prispieva aj kamera Miroslava Ondříčka. Záverečný masaker je už len výbuch časovanej bomby napätia, ktoré narastá po celý film. A ten Malcolm McDowell hraje tak dobre že Alex v Mechanickom Pomaranči bol pre neho ďalšou trofejou. ()
Galéria (88)
Fotka © Paramount British Pictures
Zaujímavosti (8)
- Lindsay Anderson žádal ředitele školy Cheltenham College, kterou kdysi sám navštěvoval, o povolení natočit zde film. Ředitel se zeptal, o čem film bude. Když Anderson váhal s odpovědí, chtěl vědět, zda to bude něco jako Školní dny Toma Browna (1951). Režisér ho ujistil, že "jisté motivy" příběhu by se daly přirovnat k tomuto klasickému viktoriánskému filmu Thomase Hughese (ve kterém jsou dospělí symbolem autority a pravdy). Dostal povolení natáčet a zaplatil za ně údajně pouhých 100 liber. Není ovšem divu, že na žádnou další zdejší výroční školní slavnost nebyl už Anderson pozván... [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)
- Filmový debut Malcolm McDowella. (formelin)
- Vedení společnosti Paramount bylo filmem po jeho zhlédnutí zhnuseno, odsoudilo jej a nechtělo jej ani pustit do kin. Jejich stěžejní film Barbarella (1968) se však stal obrovským propadákem a společnost jej potřebovala nahradit jiným. Ač neochotně, vyrukovali se snímkem Kdyby.... K jejich úžasu se film dočkal velkého úspěchu u diváků i kritiků. (Nine)
Reklama