K poctě zbraň!

Roztodivné vojenské kratochvíle jsou jen zdánlivě nezávaznou hrou. Mají svou odvrácenou tváří.  Šlechtí historickou paměť a zpřítomňují relativní strnulost líčení a letopisovitost jinak až únavných fakt. Vedle aktérů-koníčkářů, pro něž je to kultivovaná forma trvání volného času, přitahují pozornost dalších stovek a tisíců jedinců včetně dětí a mládeže. A tak se dostáváme k jedné ze skutečných unijních hodnot. Kvalita bývá někdy roztodivná, ale nepopiratelné je studium historických pramenů, odborné literatury a ne nahodile se mezi zájemci objevují i specializovaní odborní historici. Nepodjatý věcný pohled na dějiny, který se takto dere na světlo světa, je asi to nejcennější, co podobné záliby nebo historické či prehistorické skanzeny přinášejí. (28.02.2024)

Je jen logické, že jsme nešli do krvavého, nesmyslného boje. I tak jsme v druhém odboji ztratili 90 000 lidí a vzhledem k silám a možnostem, kterými jsme vládli po 1. září 1939, jsme patřili ke špičce v protifašistické koalici Spojených národů. Má-li kdo zpytovat svědomí, jsou to světové demokracie. Pro Hitlera dokázaly vykonat svou hloupostí a zbabělostí takřka nemožné. (29.01.2024)

Tato forma křísení nehmotného kulturního dědictví je působivá a strhující sama o sobě. Paměť krajiny je i pamětí lidí a událostí. A zpřítomňování této minulosti má záslužný i životně významný aspekt. Jinou cestou než písemnými prameny vnikáme do myslí a cítění lidí, ze kterých v lepším případě zbývají kosterní pozůstatky. Pomníky a památníky, pokud se uchovaly, se stávají průzory, které činí z našich současníků tak trochu společníky událostí nenávratně minulých. (31.01.2024)