Hasta el viento tiene miedo

"I vítr se bojí" -- Moc milé překvapení. Horor stojící naprosto na skvostné atmosféře, s jednoduchým, ale pro své účely plně funkčním příběhem. Během sledování se mi několikrát zdálo, že Taboada úplně neužívá možnosti poloprázdné internátní školy, ale čím více postupovala stopáž, tím tísnivější film byl a ke konci už se dalo mluvit o strachu. Na první pohled laxní režie nenápadně graduje a vytváří depresivní vlezlou atmosféru srovnatelnou s jinými duchařinami "Ti druzí" nebo "Haunting" (1963). Pomalu plynoucí příběh je navíc odvyprávěn skrze sympatické postavy (a herečky), s příjemnou hudbou a stopáží, takže jako celek nemá slabá místa a je krásně "kompaktní". Veškeré složky filmu jsou vlastně velmi jednoduché a místy možná i naivní, ale s očividným talentem tvůrců děsivě působivé. __ 4,5* (16.02.2010)

Po mexickém dívčím internátě brouzdá duch mrtvé studentky a s nejasnými úmysly se čas od času - noc od noci - zjeví někomu ze současného osazenstva. Na první pohled nevypadá Haste el viento tiene miedo jako něco, co bych musel za každou cenu vidět, silné hodnocení mě ale přesvědčilo - a dobře jsem udělal, že jsem se přesvědčit nechal. Vyloženě hororových momentů ve filmu není k nalezení mnoho, atmosféra je ale po celou dobu silná. Existuje i remake, který jsem zatím neviděl. Horror movie of the year (15.09.2010)

Jednoduchý duchařský příběh “Dokonce i vítr má strach” se odehrává v dívčí internátní škole ve 20. století, ale nese současně známky tzv. gotického hororu, typického spíše pro lokace a období 19. století (tajemná věž v zahradě, noční vize, skučení větru aj.). Byl jsem příjemně překvapen uměleckou úrovní, v níž je vybudována atmosféra napětí a tajemna tohoto jinak velmi prostého scénáře. Hororový prvek je navíc okořeněn humorem a lehounkým erotickým nádechem, ovšem zcela v mezích vkusu a mravních mantinelů, takřka jen v náznacích. Herecké obsazení je přehlídkou různých typů (vždy bezvadně nalíčených) mexických dívek a žen. V roli Lucie, zástupkyně ředitelky, můžeme vidět mexickou hvězdu Maricruz Olivierovou. Film na mne vizuálně působil překvapivě evropsky; zjednodušenou typizací postav se příliš nelišil např. od západoněmeckých wallaceovek první poloviny 60. let, vesměs nezávadných i pro děti a mládež. Ale naopak, něčím je jiný a hodně zvláštní. Mně se ten film moc líbil. (31.12.2010)

Taboada s jedním ze svých prvních hororových zářezů. Ve většině dílech snoubí gotické prvky s těmi duchařskými a do toho často mění jak prostředí, tak původce zla (černý kocour v Más negro que la noche, podivná socha v El Libro de piedra). Příběh, jako u většiny režisérových dalších snímků, je opět jednoduchý a dost rozvláčný, ale možná právě v tom tkví jeho síla. Stačí si vzpomenout na podzimní atmosféru a noční vycházky internátem, v jehož chodbách se nese naléhavé volání. Mezi vrcholy filmu pak jasně patří scéna v kostelní věži. Na remake se chystám co nevidět. (03.04.2012)

Co se atmosféry týká tak je orzhodně nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Vidět tohle jako malej asi bych se už nevzpamatoval. Duch pěkné holčiny straší a straší opravdu bravůrně. Hned v první dvaceiminutovce osobě dá znát. Herci nepůsobí rušivě a hrají celkem dobře. Temná ponurá atmosféra staré školy je opravdu neuvěřitelná. na remake zvědavej nejsem ale tohle je rozhodně překvapení týdne. (24.03.2012)