Purpurový vrch

Červená knihovna s blonďatou pipkou, která je tak blbá, že mi je její osud naprosto lhostejný. Del Toro mě zklamal na plné čáře, jelikož takový blábol jsem od něj nečekal. Těžce předvídatelné bez překvapení. Film NENÍ strašidelný, digitální bubáci i gore nevyděsí a o gothickém horroru nemůže být vůbec řeč - ten vypadá opravdu jinak. Nové století je zatím neschopné vyplodit slušnou duchařinu a jsem rád, že jsem za tohle nevyhodil peníze v kině. Jedna hvězda za výpravu, exteriéry a zejména interiéry, druhá za hudbu. Hiddlestonovi bude zřejmě souzeno hrát padouchy navždy. (14.12.2015)

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)

Gotický horor, naivní romance a pohádka v jednom, kde herci citují Janu Eyrovou a hrají své party, jakoby byly vystřižené ze Shakespearovského dramatu, ale pořád tomu chybí nějaká ta hořkost nebo naopak sladkost, která by dokázala probrat otupělé smysly a posunula by tuhle lacinou podívanou na nezapomenutelný zážitek. Guillermo del Toro hraje hned od začátku s otevřenými kartami, zbývá mu tak pouze vizuální stránka, s kterou může překvapovat a už i ta začíná místy působit lehce vyčerpaným dojmem, i přesto však Purpurový vrch nelze úplně odstřelit. (16.10.2015)

Keď zápletka horko ťažko vydáva na celovečerný film a hororových prvkov je primálo na to, aby zabrali na nesviatočných divákov, úmysel sa trochu míňa účinku. Del Toro si skrátka natočil gotickú romancu v štýle starých filmov, ale hoci podobným experimentom väčšinou dávam palec nahor, Purpurový vrch nedisponuje okrem pôsobivého vizuálu ničím zvlášť zaujímavým. Nie z pohľadu súčasného diváka. Kontraproduktívne vnímam aj samotných duchov, ktorí síce vznikali kombináciou praktických a digitálnych efektov, ale v danom prevedení i tak nepôsobia príliš uveriteľne a realisticky. Tak nabudúce, Guillermo. (13.12.2015)

Všechno bylo jakžtakž oukej, dokud mademoiselle Wasikowská nerozhodila páčo a nezačla si hrát na Sherlocka. Totiž ten závěr, ke kterému směřovala hodinu a půl dlouhá polívčička z pomezí žánrů "Nudím se" / "Co mám dělat abych nesnul?" byl nejhorší ze všech závěrů, jaké jsem v poslední době viděl. A to počítám i utkání Skotska s Austrálií na MS rugby, kdy se rozhodčí v poslední minutě upísknul a Skotové tak kvůli tomu prohráli o jediný bod. Aby si dva chlapi, z nichž jeden má v ruce nůž, neporadili s jednou ženskou, to snad ani del Toro nemůže myslet vážně, že jako chlap pustí do světa...? Sněhové finále ve stilu Kill Billa pak definitivně pohřbilo i poslední střípky vzpomínek na docela pěkný rozjezd. Kéž by i mě nějaký duch varoval, abych nechodil na Purpurový vrch... P.S: Abych jenom nekritizoval; kamarád se mě ptal, ať mu řeknu aspoň jednu věc, kterou si na filmu v kině fakt užije. Tak prosím vás v kině si užijete aspoň úhlopříčku. (30.10.2015)