Purpurový vrch

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)

Nejsem z těch, kdo z principu drží špatným postavám. Naopak mám rád hrdiny nikoli nezbytně dokonalé, leč čestné, odvážné a rozvážné, kteří dokáží překonávat svůj strach. Tak proč jsem tady fandil hlavní záporné postavě? Nejspíš proto, že všichni ostatní se chovají jako pitomci a hlavní hrdinka, která má být moderní a vůbec, je jen karikaturou na veškerou nezávislost a snahu o to být osobností sama o sobě. Je nevděčná, blbá jak necky a o nějaké hloubce charakteru si může nechat jen zdát. Právě ve scéně, kdy její soupeřka pálí její rukopis se slovy "a to chtěla být spisovatelkou" (nebo nějak podobně), jsem k záporačce pocítil ne snad sympatie, ale aspoň pochopení, protože to byla postava s nějakou věrohodnou a pochopitelnou motivací. Nad Hiddlestonem možná jeho fanynkám vlhne čelo, ale ve filmu je to naprosto nezajímavý sebelítostivý slaboch, který nakonec ty špatné věci musí nechat na jiných. Ostatně o muže tu nejde, kladný doktor je ve filmu do počtu coby klasický zástupce postavy "ukážeme, že sice ne všichni muži jsou chlípní hnusníci, ale zároveň nesmíme ani v nejmenším naznačit, že by snad ženy byť i v největších sračkách (zaviněných vlastní blbostí) potřebovaly jejich pomoc." I finále filmu má nádech Mortal Combat: The Bitches Edition, a pokud se ptáte cože, pak sekáčky a nože. Nemám to sice podchyceno statisticky, ale myslím, že dvě hvězdy dávám vůbec nejméně často. Vetšinou totiž buď na filmu najdu alespoň něco kvalitního a pak dám aspoň tři, anebo ho házím rovnou do odpadu. Dvě jsou vyhrazené pro věci, které mají jistý potenciál, nejsou to žumpy a alespoň jedna jejich složka je kvalitní a vyčnívá nad zbytek. Což je dost zřídkavý případ. Crimson Peak je příkladem právě takového filmu a tím zástupcem kvality je pochopitelně výtvarná stránka. Když si odmyslím hloupost jednání všech na plátně, kouká se na to velmi pěkně. Jen by si del Toro vizionář zasloužil podstatně lepšího del Tora scénáristu. P. S. Veškerý nadřirozený element je pro děj filmu naprosto zbytečný, jen se del Torovi evidentně zdálo, že obrázky s duchy budou lépe vypadat. (16.10.2015)

// del Toro je hračička, milovník filmařiny jako takové a zapálený vypravěč. Je to celkem dobrý režisér, ale bohužel ne-příliš zdatný scenárista. I přesto je však zcela svůj a jeho rukopis lze snadno rozeznat od ostatních, což je dost možná ta největší výhoda Purpurového vrchu. Je to netypický snímek, mixující hned několik žánrů najednou, s krásnou hudbou a ještě hezčí kamerou, zajímavými postavami a skvělými herci, ale zoufale neodpovídajícím příběhem. Chybí tomu moment překvapení. Chybí tomu silnější zvraty. Chybí tomu pořádná gradace. Chybí tomu poměrně dost věcí a nebudu nikomu lhát - nevyzařovat z toho snímku takové nadšení a umělecká radost, šel bych s hodnocením podstatně níž. Takhle klasických 7/10 a snad... snad jednou dostane rozum a sáhne opět po nějaké adaptaci. Třeba konečně to V Horách Šílenství. Prosím. (14.01.2016)

Purpurová pohádka pro dospělé krvežíznivé romantiky, vzdáleně připomínající střihorukého holiče. Je to především úchvatná výprava, která vytahuje nad průměr jinak povšechně tuctový příběh, který ničím zrovna dvakrát nepřekvapí. Po herecké stránce skvěle zvoleno i zahráno. Žánrově spíše mysteriózní vztahový thriller na pomezí tří a čtyř hvězd, díky milé společnosti v kině a následné dokonalé čokozmrzlině ve Světozoru zaokrouhluji zážitek shora na 70%. (10.11.2015)

Vážené čtenářstvo upozorňuji, že následují jenom spoilery, pouze spoilery a pro samý spoiler nebude mít kam odložiti slinu. Dějství prvé. Vyblitá grafomanská schizofrenička provádí taneční freje s jakýmsi zchudlým barometrem z Blitánie. Okolo postávají všelijaké rašple a natahují držky. Vše (až na naši ústřední skoroalbínku) je pěkně barevné. Abych neopomněl - objevila se i samička od ducha, která již dvakrát bubla! Duchna je sice ekl, ale zatím nebojím se nic. Dějství druhé. Barometr v minulosti cosi prosral, což nám komplikuje milostnou linku. Odhalil to otec rodu, za chvilku však trčí papuče! Výborně, ostrovan se může spissovnici dostat na kobylku, případně ona jemu na koníčka. Netrpělivě čekám, jestli má prsní dvorce stejně bezbarvé, jako xycht. Dějství třetí. Kvůli duševnímu zdraví diváků je odmítá ukázat, ale mě neošálí. Určitě vypadají jako tvaroh na ledu. Zatímco vyjukávají další duchny, začínám mít vážně strach. Že si rozzívnu hlavu na dvě poloviny. Dějství čtvrté. Barometr přestal dělat buzolu a natrhl bělnaté hýždě. Bubáci ve svých uspávacích snahách excelují. Dějství páté. Sněží. Přijíždí princ na bílém lékařském plášti. Barometr osciluje mezi vyblitkou a jebatelnou ségrou. Napětí graduje, jedno víčko mám ospalky slepené, až hanba. Dějství šesté. Finále! Barometr hyne na vnitřní krvácení do oka a Drusille trošku ujíždějí nervy. Holky jdou na nože, ovšem slečna pudr za vydatné pomoci ektoplazmy vítězí. Padá mi hlava do instantních nudlí..... Mohlo to být i horší. Kdybych žral kuře na paprice, určitě by z trika nechtělo pustit. Prostě by se to zapralo, no. (03.01.2016)