The House That Screamed
Réžia:
Narciso Ibáñez SerradorScenár:
Narciso Ibáñez SerradorKamera:
Manuel BerenguerHudba:
Waldo de los RíosHrajú:
Lilli Palmer, Cristina Galbó, John Moulder-Brown, Teresa Hurtado, Mary Maude, Víctor Israel, Maribel Martín, Paloma Pagés, Cándida Losada, Frank Braña (viac)Obsahy(1)
Prísna madam Fourneau vedie dievčenskú internátnu školu, špecializujúcu sa na problémové dievčatá, pričom na udržanie poriadku častokrát používa drsné metódy a fyzické tresty. Niekoľkým študentkám nie sú tieto rázne spôsoby po vôli a zo zariadenia utečú. Riaditeľkina obľúbenkyňa Irene po čase zisťuje, že s údajnými útekmi nie je čosi v poriadku... (Karamanlis)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Prednosťou tohto snímku je budovanie atmosféry. Tá funguje dokonale, scéna za scénou sa nám pomaly odkrýva tajomstvo dievčenskej internátnej školy. Lenže všetkého veľa škodí a od určitého času bolo vhodné pritvrdiť. Aj tak ide o veľmi kvalitný atmosferický horror s klasickými postupmi žánru a hoci je záverečné vyvrcholenie očakávané, mne táto náhodne objavená španielska porcia chutila. ()
Nesporně filmové umění. Opět latinoamericky pomalu plynoucí ději, dokonalá atmosféra (zde i díky skvělé hudbě), bezchybné obrazové kompozice, přehlídka půvabných dívek v mantinelech slušnosti, a do toho brutální vraždy. Zdá se, že uruguayského režiséra Serradora lze oprávněně nazývat španělským Hitchcockem. Něco mezi 4 a 5. ()
Tak tento španělský snímek mě docela zklamal. Očekávala jsem pořádnou porci gotické atmosféry a napětí. Z toho jsem zde nenašla nic. O nějakém hororu se dá mluvit snad až v závěru snímku. Přišlo mi, že film se nikam neposunuje, že nemá žádný vývoj děje. Podstatnou část filmu zabírají hovory děvčat, jejich pletichy a podobné záležitosti. Připadalo mi, že se film jaksi vleče a pomalu plynoucí tempo, které s každou další scénou nenabídlo vlastně nic nového, mě začalo trochu uspávat. Což o to, holky jsou hezké a herecky nadmíru schopné, zejména Mary Maude a Maribel Martín, ale jinak mi potenciál příběhu přišel zcela nevyužitý. Španělsko horory umí, ale zrovna tento kousek pro mě mezi ně bohužel nepatří. ()
U těchto starších snímků mám často problémy s hodnocením, protože časem ztratí veškerou svoji strašidelnost, ale já jim nechci svým slabým přídělem hvězdiček nijak uškodit. No v případě La Residencia mi tahle starost odpadá, protože v nemálo scénách je stále opravdu neskutečně atmosférická, neřku-li děsivá. Jenom mě trochu mrzelo, že skvěle gradovaný a vypjatý závěr netrval o trochu déle. A pomalý začátek mohl být kratší. Ale to jsou jenom nepodstatné výtky k tomuto výbornému filmu. Horror movie of the Year ()
Smekám klobouk před režisérem Serradorem, jenž mě ohromil už bravurním WHO CAN KILL A CHILD?, a ani tentokrát nezklamal. La Residencia má v sobě prvky gialla, gotiky a malinko z haunted-house. Dívčí internátní škola je pořádně rozlehlá, v noci je zde spousta místností jako stvořených pro nějakou pěknou vraždičku. Na tu dojde pokaždé, když se nějaká z dívek rozhodne utéct. Není divu, vládne tu tvrdá disciplína a hlavně celibát. Ale aby bylo jasno, tady nejde o gore mordy, nýbrž o silnou atmosféru, která každou minutou přibývá na síle a intenzitě. Je neskutečné, jak znepokojivě muže působit obyčejné pletení a šití. Dva momenty jsou tu pak tolik silné a děsivé, že strachem zapomenete dýchat. Velice mě překvapil twist na začátku poslední třetiny, už dlouho nebyl ve filmu použit. Jen nebýt toho sáhodlouhého kecání studentek! Překvapivá pointa se nekonala, to jedině ve své době byla šokující. Ale to napětí... to se nedá popsat, to se musí vidět a prožít! ()
Reklama