Metallic Rouge

Tohle je za mě velké zklamání, jedno z největších ze zimní sezóny. Mám rád studio BONES a tohle byl jejich výroční projekt, u kterého jsem předpokládal, že si na něm dají extra záležet, že to bude minimálně 7+/10 zážitek. A nakonec jsem dostal akorát tak nedopečeného Blade Runnera mixovaného s mecha suity jako z nějakého Ultramana a s hlavní dvojicí dívek, které se strašně snaží mít vzájemnou chemii (protože režisér Motonobu Hori dal přeci světu Carol and Tuesday) ale ani ta nefunguje, protože nestojí na nijak extra pevných základech, chybí mi jako divákovi víc vzájemné interakce a postupného vývoje jejich vztahu, abych mu pak věřil, jak dívkám jedné na druhé záleží a jak si vzájemně věří i v těch momentech, kdy vše nasvědčuje tomu, že se vlastně zrazují. To samé u těch dalších devíti Neanů, prý kdysi jedné velké rodiny, jejichž velmi křehké vztahy mi to mají ke konci celé táhnout, ale vybudovat si vztah k postavám a věřit jim vzájemné vazby jen na základě pár flashbacků zase zkrátka nefunguje. Další příklad, Rouge a Cyan – uvěřitelný hluboký sesterský vztah během dvou epizod prostě neuděláte, nefunguje to, nevěřím mu. Přijde mi, že na rozvoj postav nebyl čas, protože se do toho všeho snažili tvůrci zakomponovat co nejvíc soubojů a co nejvíc klasických sci-fi otázek o tom, kde je hranice mezi člověkem a robotem, co znamená svobodná vůle (zkrátka Mars: Become Human)… Jenže ani na tohle nebyl tak úplně čas, protože tu byla hromada postav, spousta vedlejších odboček, které se mi ze začátku sice hodně líbily, ale postupně se ukázali z velké části jako bezvýznamné. A finální zápletka díky těm odbočkám zase ztratila na síle, budování tajemného loutkáře, který za tím vším stojí bylo úplně zbytečné, protože každému je hned jasné, kdo se pod tou maskou skrývá a je to hlavně proto, že s tím, jak postavy ukazujete tu nebyla vůbec žádná jiná možnost, aby tím loutkářem byl kdokoli jiný. A do toho další vrstva, kdo zatím vším vlastně opravdu stojí už vyšumí úplně do prázdna, protože divák je tak moc zamotaný do všech vašich „vrstev cibule“, které mu cpete bez pořádné expozice na malém prostoru do chřtánu a do toho mu chcete namluvit, že je váš příběh ještě chytrý a citlivý… Zkrátka tohle chtělo aspoň 24 dílu, všechno rozvést, ukázat, aby si divák všechno prožil, aby každou vrstvu příběhu pořádně odhalil a prozkoumal, aby to všechno pak mělo na samotném koci sílu, smysl… Přitom začátek byl super, atmosféru cyberpunku jste tu trefily, vše vypadalo docela jednoduše, ale s obrovským potenciálem, vlastně asi jediné, co jsem seriálu vytýkal po prvním díle, byla nevyužitá hudební stránka (čekal jsem dunivé synťáky, prostě výraznou hudbu, když už jedete toho Blade Runnera). I některé další díly byly povedené, ukazovaly mi prostředí, rozvíjely postavy, kterých se ale začalo do příběhu cpát příliš najednou a zhruba od čtvrtého dílu už jsem si připadal, že tvůrci nevědí, kam mají zaměřit svoji pozornost, vařili moc věcí najednou a začalo to hořet, rozpadat se. Jak už jsem napsal, konec příliš nepřekvapoval a když už, tak mi ty zvraty přišli jak vycucané z prstu (kdo je tu všechno vlastně Nean…), nebo na mě neměly vůbec žádný emoční dopad, nebo byly doprovozené nějakou větou, z které jsem si chtěl dát facepalm (Ten, kdo mě zabil, jsem byl já!). Ale dobře, ať tu jen nenadávám, tak dáme i nějaká pozitiva. Animačně se mi seriál velmi líbil, souboje ušly, hlavně co se používání barev a efektů týká, k hlavní dvojici jsem si dokázal i najít nějakou tu cestičku, ale občas to nebylo lehké. Víc už k tomu nemám, Metallic Rouge měl být velkolepý projekt, něco, na co jsem se těšil, u čeho jsem věřil, že si dá studio BONES záležet, ale nakonec to byl jen zpatlaný a nedopečený seriál s fajn začátkem, ale ubíjejícím a nefunkčním finále. Rouge MIDStar - 5/10. (04.04.2024) (menej) (viac)