Hore za láskou

Dujardinovo zmenšení je technicky zvládnuté a oba hlavní představitelé působí sympaticky, ale to je tak všechno. Nějaké vtipnější scénky, které by vycházely z Alexandrova handicapu tu člověk snad až na jednu výjimku nenajde a ani jinak jsem tu neměl mnoho důvodů k zasmání. V zásadě to bylo o vztahu dvou lidí, kterým chybí k dokonalosti půl metru a oni si s tím nějak nedokážou poradit. Blíž než ke komedii to má k podprůměrnému dramatu se zajímavým námětem. 30% (29.04.2018)

To bylo tak krásně přirozený a já dospělá ženská jsem ke konci zatlačovala slzy nazpátek, protože přece mám rozum a vím jasně jak to skončí ! Tady jsem ho asi ztratila a do Alexandra jsem se také beznadějně zamilovala. Originální, úsměvné a Francie u mě opět zabodovala. Skvělý relax, ale pro cíti jako jsem já i trochu malého smutku na duši. Doufám, že já nejsem nacista jak Dianě říká kolegyně z práce. Některé situace byly opravdu super, kdy jsem se smála nahlas a to je známka toho, že to stojí za mrknutí. (02.03.2017)

"Ženy mě nikdy nepředstaví svým přítelkyním. Asi ze žárlivosti." Já jsem nikdy nebyl malý, takže si nedovedu představit trable 136 cm vysokého sympaťáka. Nicméně mě pobavila jeho bojovnost, hraní stolního tenisu, seskoky s padákem i kašlání na předsudky, takže bych měl být spokojen, ale to já zase tak úplně nejsem. Mně k němu totiž právnička Diane moc neseděla. Sice uměla perfektně udělat škleb plastické chirurgie, ale tam to končilo. A taky jsem si chtěl užít sex blondýny s trpaslíkem, přičemž bych se asi hodně pobavil, ale nebylo mi to dopřáno. (07.11.2017)

Film, který svedl dohromady dva mé momentálně asi nejoblíbenější francouzské herce - a já si to vrcholně užil, každou minutu, každý záběr - Jean Dujardin i Virginie Efira jsou zde absolutně bezchybní a strašně jsem jim přál - téměř jsem ani nedýchal, jak jsem byl napnutý - aby jim to vyšlo, a měl jsem velkou radost, že závěr mi v tomto vyšel vstříc. Laurent Tirard mě už před lety nadchnul snímkem Mikulášovy patálie a teď se mu to povedlo podruhé - Za láskou vzhůru je čistá filmová radost (byť v některých momentech možná lehce nevěrohodná - těžko kupříkladu věřit, že by Diane šla s Alexandrem skákat padákem chvíli poté, co se osobně seznámí, byť vlastně celé kouzlo toho příběhu je postavené právě na nepravděpodobnosti toho, že by se tak krásná žena, za kterou se na ulici každý otáčí, mohla zamilovat do trpaslíka o výšce 136 cm; Virginie Efira si zde vlastně trochu zopakovala podobnou roli, kterou ztvárnila o rok dříve ve snímku Le goût des merveillesl, v němž se její postava pro změnu zamiluje do muže s Aspergerovým syndromem - romanticky založený divák mého ražení zkrátka podobný typ filmového opia zbožňuje a tvůrci takových filmů to dobře vědí). Možná bych se ještě chvíli zastavil u postavy Alexandra - přišlo mi, že na to, jak se na začátku prsí svou vytrvalostí, mu postupně nějak dojde dech, jakoby se o Diane téměř přestal snažit - osobně bych očekával, že muž jeho vzrůstu ji bude muset permanentně oslňovat svou úžasnou osobností, aby jí ukázal, oč by její život byl chudší, kdyby s ním nebyla - v tomto ohledu mi přišlo, že to vzdal příliš brzy, a dokonce se sám Diane ptá, zda s ním chce dál být - podle mě to byla hrubá taktická chyba a on měl veškeré své snažení napnout k tomu, aby vůbec taková otázka nemusela - a nemohla - zaznít - kvůli tomu bohužel ten film v prostřední části hodně zvážní, až mi to nebylo příjemné, protože to kontrastuje s tím úžasně bezstarostným začátkem a atmosférou francouzského léta a moře, kde jedinou starostí je, že každému chybí láska - navíc po zjištění, že je Alexandre superbohatý, by si člověk myslel, že si to scenárista extrémně usnadnil na cestě za happy endem, a ono překvapivě ne - peníze v tom filmu v podstatě vůbec nejsou téma a Diane ani Alexandre je vůbec nemusí řešit, podobně jako třeba postavy mnoha filmů Woodyho Allena, včetně toho posledního, Deštivý den v New Yorku. Mimochodem film má i pěkný soundtrack a místy je hodně vtipný, takže za mě velké nadšení a asi soukromý divácký zážitek roku. "Nikdy ses nezamiloval do někoho své výšky?" - "Jo, když mi bylo pět. Jenže ona pak vyrostla.". (08.03.2020)

Krásne romantické, taká sladká ľahko vtipná komédia, kde uveríte, že aj lilipután si môže nájsť kočku, láska nemá hranice. Ale pozor! Mojej pozornosti neuniklo, že lilipután bude úspešný len keď má kvádro aspoň za liter, berie vás na prvé rande skočiť padákom a na večeru do najlepších reštaurácií, vtedy sa už predsudky ľahšie stierajú. Inak Dujardin je kvalitný herec, len neviem prečo ho zmenšovali, to vo Francúzsku nemajú nízkeho šarmantného herca? (28.01.2019)