Zachráňte Willyho

Kosatka skákající přes útes při západu slunce (nebo východu, já už si to nepamatuju) se stala symbolem dětské popkultury 90.let, hit od Michaela Jacksona byl důkazem toho, jak tehdy fungoval marketing (spolu s Top Gunem a „Highway to the Dangerzone“) a od školy jsme na to šli snad třikrát a vždycky jsme z toho byli vedle, učitelky nevyjímaje. Co na tom, že je vlastně naivní báchorka plná kýče, tehdy to prostě fungovalo, Michael Madsen tam byl za ultimátního sympaťáka a každé dítě chtělo mít v bazénu na zahradě svojí kosatku se zahnutou ploutví. Dnešní mládež by tuhle velrybu asi okamžitě hodila do mlýnku na maso nebo si jí nevšimla vůbec. Je to jeden velký rodinný kýč, ale tehdy…tehdy to prostě byla pecka. 60% (24.02.2010)

Tenhle film jsem milovala jako malá. Co já se u něm nabrečela... Byla jsem platonicky zamilovaná do hlavního (lidského) hrdiny (u Keika to není ani třeba říkat, kdo by ho nemiloval...). 13 už mi není, hlavního hrdinu už teda nežeru, ale na film mi zůstanou rozhodně pozitivní vzpomínky. Sentiment zůstává. (26.08.2011)

Vzpomínám a ne matně, ale vybavuju si ho i po letech docela slušně. Teď jenom nevím, jestli to bude tím, že jsem ho viděla tolikrát jako malá holka, nebo to bude tím, že přece jenom má tenhle film něco do sebe. No asi tak z obojího trochu. Některé scény a záběry vidím před očima dodnes, protože na mě tehdy strašně zapůsobily. Příběh je to dojemný a jako asi většina jsem tu kosatku milovala. Nevím, možná kdybych se na film dívala dnes znovu, měla bych na něj střízlivější názor, ale jelikož ho pořád vidím spíše dětskýma očima, budu hodnotit jako slušný film. (18.06.2013)

„Budeš naříkat celý den, velrybko, nebo budeš i skákat..?“ Pan Světlý neztrácí ležérnost, i když je řidičem odtahovky a citově ho vydírá spratek, kterého má v poručnictví. Rodinný snímek osvědčeného mustru, při kterém Poledouris stupňuje ždímání slzných kanálků, zvířecí hrdina v sympatičnosti válcuje svého dětského parťáka a znalí osudu herce s velkou hřbetní ploutví si možná pomyslí, že based on true events „Zachraňte Keika!“ by bylo mnohem zajímavějším počinem. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je horní část hlavy kosatky podobná Gigerovu nejslavnějšímu dílu.. (09.05.2022)

Hodnocení nejoblíbenějšího filmu mého dětství silně ovlivňuje nostalgie a i když vím, že je scénář jedno velké klišé, tak nemůžu jinak. Poprvé jsem to viděl zhruba v 5-6 letech a na konci jsem se neubránil troše slz. Dodnes je díky tomuto filmu kosatka moje oblíbené zvíře. SALANA HEJUM AJESIS!!! 100% (09.01.2015)