동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(viac)Videá (1)
Recenzie (86)
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Frekvence převedená do romance. Hlavní klad je ten, že to dalo parádní smysl a navíc to přesně odpovídalo mojí představě o cestování v čase, takže z tohohle pohledu super. Ta romantická linka je tam pro mě navíc, ale holt když je to téma filmu, tak se to dalo přežít. Plus tam bylo pár zajímavých myšlenek. 80% ()
Kdo viděl Siworae, tak si ho při sledování Donggama okamžitě připomene. Křehoučký a citlivý příběh, tak jak to jen korejci umí s originálním námětem jako je radioamatérština, která je mně na hony vzdálená. Tady ovšem nabývá úplně jiných rozměrů, jen mi tady chybělo trochu víc šlápnout do té romantické linie, ale ve velké míře jí nahrazovala opět přenádherná hudba. Ovšem po seriálu Summer Scent jsem asi moc náročná. Nicméně souhlasím se slovy So-eun, že "muset nechat odejít ze svého srdce někoho, koho miluji, je nesmírně těžké, ne-li zcela nemožné". ()
Pomalý film. V jeho polovině jsem si říkala, že mě to trochu začíná nudit, ale hraje mi písnička doprovázející závěrečné titulky a já se cítím svým způsobem dojatá. Jednoduchá zápletka, životy pár lidí, trocha lásky, malý sci-fi prvek. Tenhle prostý film má něco do sebe, a to i přesto že má tak pomalé tempo. ()
Je to takový mix Frekvence a Domu u jezera, ale celkem ucházející. Samozřejmě ukrutná romanťárna, občas trochu dlouhé dialogy jsou prokládány ještě delšími bezeslovnými záběry za doprovodu klavíru, čili rozjitřené duše si přijdou na své. Jelikož jde o mé oblíbené téma, tady konkrétně o komunikaci dvojice, z nichž se ona nachází v roce 1979 a on v r. 2000, nemůžu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Reklama