Kiba okaminosuke jigoku giri
Samurai Wolf II
Obsahy(1)
Kiba Okaminosuke se ocitá ve skupině vězňů převážených na popravu, z nichž jeden se nápadně podobá jeho mrtvému otci. Jsou tu proradní zlatokopové, krásná dívka, ale naprosto šílená, a mistr bojového umění, který se pokouší zabít Kibu, jen aby dokázal, že styl meče jeho školy je nejlepší. (dogma97)
Recenzie (11)
Výrazně méně špageťácké (až na hudbu) než první Gošův film o Kibovi a tentokrát již téměř pravověrná chanbara. Tam kde se v jedničce spíše sázelo na budování neklidné atmosféry ticha před bouří, tady se sází na častou akci. Ta byla minule efektně zpomalovaná a mezi několika málo aktéry a oproti tomu tady je frenetická a mezi div ne davy. Tam kde byl Kiba minule hybatelem dění a držel otěže pevně v rukách, tam se nyní nechává vláčet událostmi a Magobeiem. Nebýt hlavního hrdiny (a obráceného gardu se zraněním ruky ve finálním souboji), tak těžko poznat, že se jedná o pokračování téhož. Dobré, ne že ne, jen prostě jiné než poprvé. A tak je to ve výsledku spíše o tom, který z dílů se více trefí do vašeho vkusu a nikoli o tom, který je lepší/horší. Každopádně věčná škoda, že Goša tímto snímkem ukončil natáčení na černobílý film. Málokdo měl pro jeho specifika a přednosti takový cit jako on. A ostatně i škoda, že Goša s roninem Kibem nenatočil filmů více; přišel jsem tomu šibalovi na chuť. ()
Sluncem rozpálené skály, postavy v otrhaném a špinavém oblečení, důl na zlato a samurajové. O propojení westernu a samurajských filmů se mluví už v souvislosti s Kurosawou, ale zatímco mistr se inspiroval příběhovou kostrou klasických amerických kovbojek, jeho mladý obdivovatel Hideo Goša čerpá ze stylu a žánrových peripetií drsných italských spagetti westernů, čímž uzavřel kruh vzájemného přejímní vlivů mezi Japonskem, USA a Itálií. Jeho hrdinové nezosobňují návrat starých pořádků a ideálů do zkaženého světa, ale sami jsou jeho zplozenci. Některé žene pomsta a jiné fyzická touha, ale za vším stojí zlato, o které se svede množství dravých a krvavých soubojů. ()
Už první díl nebyly žádné vyloženě "samurajsko-filmové orgie". Dvojka mne pak zaujala a bavila ještě mnohem méně. Hodně postav, sympatický hlavní hrdina s výbornými šermířskými schopnostmi (od poloviny se mi sympatie samuraje výrazně vytrácely ...). Všechno je zbytečně komplikované, všechny plány každé postavy nakonec dopadnou zcela jinak ... ústředních motivů je zde více. Nechybí zde pár hysterických ženských (dámy prominou), které furt jenom ječí a jančí a vrhají se samurajům k nohám ... No postě to není ono, jak bych si přesně přál. Z tehdejší kinematografie o samurajích je to lepší průměr (3*+) ... ()
pro mě, mrzkou ploutev, o chlup lepší než díl první (přesto pořád na čtyřech) a to jednoduše proto, že to co jsem kritizoval na díle prvním zde není (jediná výrazná zpomalovačka - navíc ne v souboji, ale při válení sudů), nebo jsou potlačeny (foukací harmonika se ozývá mnohem méně, ale hlavně tehdy, kdy se to hodí). Akce byla mému oku také více libá - přehlednější, i přesto, že se jí účastnilo více osob. Jedna z věcí, kde má první část na vrch jsou ženské postavy, tady jsou vesměs redukovány jenom jako dívky v nesnázích a navíc jsou dosti nezajímavé, což zas vykupuje padouch nepadouch Magobei... Jednoduše dobrá samurajárna (ono se tomu nadává chanbara? To si musim zapamatovat). Mimochodem, barva Gošovi nikdy neseděla tak, jako černobílost, škoda, že je tohle poslední taková.. ()
Druhý film o postavě nazvané Samurai Wolf funguje ještě o něco málo lépe než ten první. Jde o směs zajímavého příběhu, spousty akce a hlavně brilantní režie. Vzhledem ke kratší stopáži je film velmi svižný. Nic však neschází, vše je vysvětleno a zároveň nic nepřebývá. Pokud má tento film nějakou hvězdu, je jí bezpochyby režisér Hideo Gosha. Zejména nasnímání a střih akčních pasáží působí na 60. léta inovativně. Takž ve výsledku záživný, nenáročný a kvalitní samurajský akční film. ()
Opäť sa stretávame so samurajom Kiba Okaminosuke ( Vlčí tesák ). Tento príbeh je akčnejší než jeho predchodca, ubralo sa spomalených záberov, čo sú pozitíva. Ako negatívum sa dá spomenúť neprehľadnosť v postáv a pokračujúce iritujúce zvuky v hudbe. 3+ ()
Tady hodnotím ještě o * lépe, než u jedničky, a to za skvělého Ko Nishimuru (profesionální zloun z mnoha chambar) v roli Magobeie. Natsuyagi si ovšem také zaslouží pochvalu, jeho Kiba je hodně yojimbovský, ale není tak sebevědomý, naopak působí spíše nesměle a je to ještě větší vágus než Sanjuro, výsledný dojem však naprosto funguje. "Japonský Sergio Leone" nám servíruje další svůj typický kousek, tentokrát v rychlém spádu a se spoustou akce. Přes zachování maximální stylizace film neobsahje žádné průtahy a stojí za to zkouknout oba díly najednou. ()
Gosha zase nezklamal. Sympaťák Kiba se vrací coby nájemný ronin a s ním na plátně ožívá celá řada bizarních postaviček, ať už je to pošahaná kráska, která ho miluje nebo Oren přezdívaná Bodlák, vražednice, kterou všichni jenom svazujou a chtějí s ní spát (ne nutně v tomto pořadí) anebo Magobei jakýsi Kibův nejlepší přítel a zároveň úhlavní nepřítel v jedné osobě a to nepočítám tu hordu záporáků, z nichž žádný příliš dlouho nevydrží. Jednoduchý příběh je zase natočený úžasným způsobem a obohacený perfektní hudbou. Souboje jsou taky vynikající a když už párkrát vystříkne i krev, tak doslova proudem. Hodně efektivních je taky několik zpomalovaček během soubojů, tentokrát jich bylo mnohem míň než v jedničce. ()
O trošku horšie ako jednotka. V tomto prípade je príbeh celkom zaujímavý, ale obsahuje paradoxne na svoju kratšiu stopáž pár hluchých miest. Aj spracovanie je v niektorých scénach až druhoradé, a vynúti (režisérom určite nechtený) úsmev na tvári. "Pekelnú řež" si však milovníci samurajských filmov vychutnajú. Hodnotenie: 65% ()
Vlčí Tesák se vrací v ještě lepším pokračování. Hideo Gosha potvrzuje své kvality i tentokrát, ještě jsem od něho neviděl špatný film. Výborná chanbara a je jen škoda, že se Kiba Okaminosuke nevrátil v dalších dílech. ()
Chlupatý vlk Kiba podruhé. A tentokrát se mi trefil do vkusu více. A není to nutně větším množstvím akce (naopak, klidně bych jí snesl méně). Je to spíš větším množstvím vizuálních hrátek s černobílým obrazem, lepším výběrem/variabilitou scenérií a prostředí, absencí (téměř) zpomalovaček a vůbec tím, že na rozdíl od jedničky je tu Goša o dost osobitější. Mé jediné výtky tak směřují k hudbě, která je stále víc špageťácká, než by se slušelo (hlavně ta ukrutně nesednoucí harmonika), některým paralelám s prvním filmem (závěrečný souboj se zraněnou rukou a odraženým úderem, nebo obligátní "Jednou budeš jako já") a Kibově charakteru, neboť z lišáka předchozího snímku se tu z něj postupně stává poněkud naivní pitomec, kterému navíc přes veškerou jeho ctnost nečiní problém zachraňovat sprosté vrahy a šejdíře zpod oprátky. ()