Kiru

Spletenec mnoha prospěchářských intrik naoko se zaklínající rodovou a bušidó ctí, které mají za následek "sedm obklíčených" s hned několika zainteresovanými stranami hrozícího konfliktu; od zrazených samurajů jednajících v dobré víře přes na vysokou odměnu nalákané roniny nespjaté s klanem vyslané na jejich likvidaci mimo dohled šogunátu až po klanové jednotky, které věří, že ti první jednali na vlastní pěst, pokusili se o převrat a klan zneuctili, a mají dohlédnout na to, že ani jedna z prvních dvou skupin nevyvázne živá, aby mohla dobré jméno klanu poškodit. A do toho se nachomítne duo, které to začne hrát na všechny strany. Právě skrze dvojici "idealistický farmář toužící se stát samurajem" a "iluzí zbavený bývalý samuraj" je do jinak klasicky vystavěné "samurajárny" vnesena špetka vtipu, nadhledu a satiry. Místy by jejich eskapády během měnění stran sváděly k zařazení skoro až do commedia dell arte, ale nikdy to není bláznivé a vždy se to ve výsledku vrátí k útisku, cti a motivacím všech v konfliktu chycených. A samozřejmě také k častému zkřížení katan. Má to neupadající tempo, skvělé výkony všech (především Nakadai překvapí v pro něj ne zcela typické roli šibala) a i to výtečně vypadá a zní. Šedesátky byly na podobné chanbara žánrovky v Japonsku bohaté na echt kvalitní a památné kousky (ať již právě od Okamota či Goši, Kurosawy a dalších) a tento se nikterak nekrčí ve stínu těch vůbec nejzdařilejších. (08.01.2021)

Byť Okamoto natočil obsažnější kousky, atmosférou a zpracováním Kiru vítězí. Nakadai s Takahashim jsou výborná dvojice, zvláště vtipný je Takahashiho venkovan. Oproti Sanjurovi není bandička mladíků tolik vypatlaná, film se spíš zaměřuje na jednotlivé archetypy, typy chování ve vypjatých situacích a vůbec je celkově pojetí o dost jinde. Za zmínku stojí i role Yuriko Hoshi (Shinsengumi...), která je tradičně roztomilá a lze jí odpustit i drobné přehrávání. Okamoto opakovaně potvrzuje, že umí udělat skvělou atmosféru, ale hlavně postavy - a to je u něj vždy sázka na jistotu. (09.06.2008)

Hlavní problém, který jsem měl s tímto filmem byl příběh. Já se prostě hnedka na začátku ztratil v tom velkým množství postav a jmen a tak nějak jsem nepochopil kdo je kdo, kdo s kým proti komu a proč :-) Jedinej u koho jsem jakž takž věděl byl Nakadai :-) Další, co mi trochu vadilo bylo komediální vyznění filmu. Ono totiž ten komediální prvek ve japonským filmu znamená, že japončíci řvou, pobíhají a šklebí se ještě zběsilejc než obvykle a asi dvakrát nebo třikrát za film přijde nějaká scénka, o které se dá říct, že je trochu vtipná. Hlavně já čekal druhou Zběsilost, prostě ponurý samurajský film plný krve a nedýchatelné atmosféry, a proto mi taková určitá uvolněná atmoška moc nesedla. ___ No a jinak se mi hodně líbila úvodní a závěrečná scéna. První z nich v zaprášené napůl opuštěné vesnici a druhá tamtéž, ale tentokrát s deštěm. Ty byly opravdu hezky natočené a v nich mi ty komediální prvky ani nevadily. (16.08.2010)

Japonská kinematografia ponúka obrovské množstvo historicky ladených filmov, ktoré vynikajú filmárčinou, akciou a niekedy aj humorom. Tento mix sa použil aj teraz, ten humor je však veľmi úsporný a ľahký. Možno aj zbytočný. Príbeh sa sprvu utopil v množstve postáv, keď sa divák dostane k zápletke, začne to byť zaujímavé. Hudba skvelá. (02.05.2021)

Toshiro Mifune mal Kurosawu a vdaka nemu aj humorne ladene samurajske filmy Yojimbo a Sanjuro. Tatsuya Nakadai mal Masaki Kobayashi-ho ale vdaka nemu nemal ziadnu humornu rolu. A tak,a by mu nebolo smutono, K. Okamoto ho obsadil do flmu, ktory bol natoceny podla rovnakej predlohy, ako Sanjuro. A aby Nakadi-ovi nebolo fakt smutno, film natocil este blaznivejsim, humornejsim stylom a Nakadai musel akurat trocha pribrat, ale inac si mohol zartovat kolko sa mu zachcelo. A ono to funguje, dokonca mozno aj viac, nez Sanjuro samotny. Nakadi je proste v ulohe Sanjura uveritelnejsi, prirodzenejsi, nez hromtlk Mifune. (02.07.2007)