M.D.C. - Maschera di cera

Téda! Dokonalost sama! Méně giallo (maskovaná postava v plášti, černé rukavice, dlouhá injekční jehla nořící se do krku oběti), více horror, něco z gotiky (bouře, starobylé sídlo - muzeum, chodby, podzemní labyrint, pavučiny, tajemno) a thrilleru. Skvělý elixír Fulci - Argento- Stivaletti! Fulciovské detaily - oči, argentovská červená a poctivé italské gore (kovová ruka se prudce vnoří do hrudi, záběr pod postelí, protrhne matraci a svírá zakrvácené srdce; z prořízlého hrdla stříká krev, hořící obličej...). Připomínka řady horrorů - Fantom opery, Muzeum voskových figurin (logické), Fantomas, Frankenstein, Terminátor(dobře, ten je více sci-fi) - je pro mne vítaná! Výborná kamera pracuje skvěle s kompozicí a výtvarnými obrazy (loďka směřující k antickému chrámu), které doprovází neméně výborná hudba (Maurizio Abeni). Krásné ženy a hnusní padouši - kontrast na každém metru filmu. Krása, hnus, život, smrt, krev, srdce, oči.... radost pohledět! (28.12.2012)

Drsný a strašidelný. M.D.C. je skvelou pastvou pre hororových fandov a ešte lepšie pre tých, ktorý obľubujú hlavne italo gore festy. V hrôzu vyvolávajúcich scénach sa snímku naozaj darí, čo ešte umocňuje podmanivá hudba. O dosť horšie to ale je už pri dialogových scénach, ktoré sú proste bieda a kazia celkový dojem diela. Výborné finále, ktoré možno zabrdne to celkom iného žánru fantastického filmu, nás ale nechá na tú nehororovú vatu zabudnúť. (02.06.2013)

Presne 20 lír stačilo mladému mužovi aby uzavrel stávku o tom, že strávi jednu noc v múzeu voskových figurín. Keď je na druhý deň objavený mŕtvi, pričom jeho výraz tváre budí dojem akoby zomrel od strachu, vyvolajú dané priestory starého múzea pozornosť nie len u polície, ale i reportéra z menších miestnych novín. Keď mladý, ambiciózny muž spozná krásnu Soniu, ktorá je v múzeu novou zamestnankyňou, zdá sa, že napriek zákazu majiteľa predsa len dostane šancu, aby vytvoril niekoľko fotografií strach naháňajúcich nehybných postáv. Samotné priestory múzea sú však útočiskom šialeného vraha v maske, ktorý vraždí svoje obete, aby z nich následne vytvoril to, čo návštevníkov múzea láka najviac - voskové figuríny. Giallo, avšak chvála bohu predsa len o niečo živšie, na aké je divák pravdepodobne zvyknutý. Mne osobne tento žáner nie je veľmi pochuti, ale keď si človek od nudy špára v nose, pričom nevie čo by od "radosti" robil, podniká v zúfalej situácií zúfalé kroky. Gore adekvátne k obdobiu 90 rokov, príbeh vzhľadom nato, že sme sa posunuli o takmer 30 rokov nijak mimoriadne originálny, ba sa dá tvrdiť, že vzhľadom k nápadu s jasnou štruktúrou, ktorá nijak nevybočuje, ani teda zákonite nemá ako prekvapiť. Nepozerá sa nato zle, no myslím, že kvality tohto snímku ocenia najmä fanúšikovia Talianskej tvorby danej doby, než novodobí vyhľadávači moderných hororov. V závere sa preukázala zručnosť maskérov, no že budem počas rozuzlenia svedkom skazy Terminátora, to ma veru ani vo sne nenapadlo - 55% (03.02.2016)

Jasný důkaz toho, že ještě v druhé půli 90. let můžeme najít kvalitní italský horor. Wax Mask nemá zapotřebí být zařazován do subžánrových škatulek: ze všeho nejvíc připomíná starou Argentovu školu, ve které byla nejdůležitější vizuální stránka, a teprve až potom atmosféra, hudba a gore výjevy. To, že vznikl v moderní době, prozradí vlastně až samotný závěr, který je bohužel nezvládnutý a v podstatě se jedná o pořádný kopanec do předchozího dění. Jinak velká spokojenost. (13.03.2013)

Still love it. Jeden z najlepších post 90's italo hororov, po producentskou taktovkou maestra Argenta. Prvky gialla, gotického hororu, majstrovské Stivalletiho gore efekty(a trošku dnes už cheesy digitálne FX, ale aj to patrilo k dobe), prostredie Ríma, farebný a pohyblivý vizuál ala najlepšie Argentove fláky a nádherná hrdinka v skvelom príbehu. Čo viac si priať, jeden z filmov, ktoré si stále rád pozriem znova. (21.03.2020)