Hardcore Never Dies

90. roky, Rotterdam. Všade vládne hardcore techno a do ulíc sa dostáva Mitsubishi koleso. Mladý Michael je nádejný pianista a sníva o tom, že bude hrať na výletnej lodi pre turistov. Avšak po tom, ako sa odnikiaľ objaví jedného dňa jeho starší brácho Danny, ktorý je typický vydedenec, feťák a ojebávak, s Majklom to začína ísť postupne dolu vodou. Hoci je to veľa krát videný typ drámy, mne sa snád nikdy nezunuje a vždy ma tieto filmy budú baviť, hoci sa pri nich koľkokrát cítim nepohodlne. A okrem škaredých holandských a nemeckých xichtov, nemám k filmu v podstate žiadnu výtku. (14.01.2024)

Hardcore never dies, ale ja som skoro smrť stretol, pretože toto považovať za hudbu... nuž, ja som myslel, že sa  nejakej fabrike zasekol stroj a ono nie, to bolo lahodné mlátenie pechov, na ktoré zdrogovanci radi trsajú, no za Bacha to ja veru nepovažujem a ten by pri týchto tónoch ohluchol druhýkrát. Čo sa týka skinhedskej trestnej činnosti, film má málo akcie, je bez napätia. Je to v istých ohľadoch dobré pozretie sa na život v Holandsku pred 30 rokmi, ale opäť sa to týka len drog a to nie je pre Holandsko dodnes prekvapivé. Po filme ostáva len repetitívny dunivý rytmus v hlave. (27.03.2024)

Michael sní o budoucnosti jako pianista, ale jeho výuka nepokračuje úspěšně. Při hledání inspirace ho jeho bratr uvede na drogovou scénu Rotterdamu. Jejich kšefty nabírají mezinárodní rozsah, avšak musí bojovat o své životy....Standardní film o kšeftu s drogami je oceňován doma, ale nic nového nepřináší.(50%) (28.12.2023)

Obohratá klasika, že smažkám sa nedá veriť. Nič, čo by už človek niekedy v minulosti v obdobnej forme nevidel. Klasická štruktúra deja, dobráčisko sa pripletie do zlej partie, nechá sa strhnúť, chvíľu sa cíti, že je king of pop a potom príde vytriezvenie aj s následkami. Nič svetoborné ani inovatívne. Ale má to fajn retro vibe, tie 90ky tu je dobre cítiť a človek dostane príjemný závan nostalgie z časov minulých. Vyslovene hluché miesta tu nie sú, obsadenie za mňa fajn, hlavne obe hlavné postavy si idú svoje a z nejakého dôvodu ma zaujala aj tá buchta. Občas mám asi slabosť pre držky na facku. Hudba...tak hudba ako hudba no, ale k tomuto filmu sa inak nedalo. Ku koncu mi už z nej ale celkom dobre jebalo a to som nepotreboval do seba ani nahádzať pirule. Škoda akurát toho konca, ten je dosť odfláknutý a ako už niekto písal, tiež mám dojem, že autor jednoducho nevedel, ako to celé ukončiť, tak to bez väčšej katarzie uťal v tom najlepšom. (21.01.2024)

Film pustil ze zvědavosti, trailer trochu namlsal a titulky k tomu, tak proč to nezkusit, ještě když si sem tam pustím hardcore. Jo člověk zná ty Rotterdam Terror Corps, Paul Elstak, ale o tom film vlastně vůbec nebyl, což bylo zklamání. Jasně, na pár akcí se jakože dostanate, ale film se drží jednoduchého schématu a to jsou drogy. Dvě hodiny stopáže už je trochu strop a je to znát. Film se nikam nepotácí a nepřináší nic moc nového. Bráchové, kdy jeden jede v drogách a druhý chce hrát na klavír, tak je jasný, kdo půjde kam. To přeskupení bylo malinko zrychlené, ale vesměs se později ve filmu nic moc neděje. Vyzkoušíte model, scéna v pokoji, pak vypadnete dál a trochu u rodinného krbu, že táta je na hovno. Chybí tomu poutavost, větší zápal pro věc. Ty linky jsou jak přes kopírák a táhne se to jako med. Kdyby tam nebyla ta hudba na pořádný rave graber, tak to ve výsledku s názvem filmu nemá moc co společného. Konec je trochu ve hvězdách, ale divák si to domyslí. (20.01.2024)