Tady Havel, slyšíte mě?

Nevím, proč byl dokument o Havlově post-prezidentství a posledních letech jeho života uveden právě v dubnu 2024, tj. 12 a 1/3 roku po jeho smrti, ale podle výsledné podoby soudím, že dokončení nebylo pro zainteresované prioritou... Nebo prostě nevěděli, jak ho dokončit... Nehledě na zadání "natáčet zbytek života ex-prezidenta" film postrádá jakoukoli sjednocující linku, něco opravdu nosného; působí dramaturgicky bezradně. Tu je to stručný medailonek pro zahraniční publikum o Havlově významu, jinde je to film o natáčení filmu, mezi tím zase jakýsi mix zpravodajských záběrů z nejrůznějších setkání a občasných pohledů do zákulisí Havlovy kanceláře nebo soukromí; vše bez detailů a většinou vytržené z kontextů. Film celkem empaticky a dobře připomíná, že Havel byl člověk plachý a přitom velmi společenský, se stále živým zájmem o věci veřejné. Použité citáty také připomínají, že Havel měl dar brilantně formulovat myšlenky. Bohužel jejich výběr někdy působí arbitrárně, až banálně, čímž Havlovu odkazu spíš ubližuje. Koneckonců onu intelektuální Havlovu tvář film upozaďuje, jak to jen jde: V době post-prezidenství (2003-2011) byl Havel stále veřejně aktivní, ale v mnohem širším smyslu, než naznačuje tento dokument. Za celých 85 minut není ukázána žádná interakce s tehdejšími politiky (odtažitou Klausovu gratulaci k narozeninám nelze počítat); není zmíněno cokoli ze společenské, politické a kulturní reality tehdejších dnů, např.: vstup ČR do EU, celospolečenská debata o radaru v Brdech, peripetie s podpisem Lisabonské smlouvy, šaráda kolem Kaplického knihovny, Paroubkovo sestřelení českého předsednictví EU, několikeré volby... Dokument sugeruje, že nic z toho se během Havlova post-prezidentství nestalo (příp. že to bylo zcela nekontroverzní), že k tomu tedy ani neměl co říct... Občasné střípky v podobě krátkých záběrů bez kontextu (např. kratičký úryvek z projevu v europarlamentu či házení volebního lístku do urny) se nedají moc počítat.  Nevíme, co si myslí o tom, co se píše v těch rozečtených Respektech a knihách, které má na stole... Zkrátka nevíme, jaké jsou jeho názory na tehdejší dění. V tomto nemůže být kontrast ke Kouteckého Občanu Havlovi, který zachycuje dobu Havlova prezidenství, větší. Václav Havel byl člověk dialogu a Tady Havel, slyšíte mě? vyloženě trpí nedostatkem dialogu. Filmu by prospěla přítomnost osobnosti, která bude s Havlem rozmlouvat. Namísto toho vidíme Havla obklopeného fanoušky, obdivovateli, přáteli a známými, kteří víceméně pouze naslouchají; film je do značné míry o nich a o tom, jak Havla uzavírají do paradoxní samoty. A počínaje tou nešťastnou mozkovou příhodou během návštěvy USA je to také časosběr chřadnutí a fyzického odcházení. Díky za neznámé záběry a tak nějak za připomenutí Václava Havla, ale jinak se vám to, pane Jančárku, moc nepovedlo. (11.05.2024)

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50% (11.04.2024)

Tak nakonec jedna hvězdička aspoň za to, že Havel lidi spojoval. A spojoval je dobře. Tolik lidí mu nemohlo a nemůže přijít na jméno, že to už snad nikdo jiný nedokáže. A snažil se, aby jich bylo co nejvíce. Ať už např. za jeho vřelý vztah k Sudeťákům, ke globalistům, k NATO, k házení bomb "made in USA" na civilisty v mnoha zemích, atd. ... Jeho obhajoba bombardování Srbska bombami "humanitární povahy" je již nesmrtelná, vč. jeho lísání ke krvavé Madle alias řeznici z Balkánu. Jeho fantasmagorie o světě bez hranic s jednou globální vládou se snad nikdy nenaplní. Dodnes nechápu, kolik lidí zbaštilo tu jeho falešnou masku roztomile mumlajícího humanisty. PS : Jen čistě pro formalitu, aby některé zdejší prostoduché a ztracené duše neblábolily něco o komunistických blábolech, tak výrok Havla zněl : "Nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární." (11.04.2024)

Jsem v pokušení dát pět hvězd, ale to se nedělá, když člověk film neviděl. Zato ti, co dali odpad či jednu hvězdu ho neviděli, jelikož do kina na něj rozhodně nešli, jinak by to byli pokrytci. Ovšem chcimírové a další tu budou opakovat komunistické bláboly typu humanitární bombardování, které Havel nikdy neřekl. Váží si ho celý svět, jen část Čechů má raději bratry na východě, co nás půl století řídili a z toho 20 let okupovali. Míval jsem za jeho prezidentování výhrady, než jsem později pochopil, co všechno skutečně mohl a co ne. Zaprděná česká kotlina bude ale brblat stále, jelikož to snad máme v národní povaze. Za mě doposud nejlepší český prezident, kterému se jen tak někdo nevyrovná. Až uvidím film, doplním sem recenzi. (12.04.2024)

Nemohu jinak než dát 100%. Po tom všem politickém humusu, který už několik dlouhých let musíme zažívat, je tento film krásným a osvěžujícím návratem do doby, kterou zřejmě už nikdy více nezažijeme. Fascinující je zde především Havlova upřímnost, ryzost a neskrývaná dětská radost z obyčejných věcí. Životní radost a nadhled člověka, který se rychle blíží ke konci svého života, je si toho vědom a přesto zůstává lidský, přátelský, skromný a nepatetický. P.S.: Nejodpornější, nejfekálnější a totálně ke zblití moment filmu je ten, kdy Havel slaví 75. narozeniny a zjeví se tam Václav Chillské-Pero-Kikina Klaus a svým ukňouraným, mečivým, buzerantským hláskem Havlovi jakože "gratuluje" k narozkám. Doporučuji mít blicí pytlík při ruce. Pane prezidente Havle, chybíte nám! (12.04.2024)