Já, Kuba

Sam sobe se divim, proc jsem se ke zhlednuti tohoto skvostu tak dlouho odhodlaval. Levicovou orientaci musim v tuto chvili povazovat za marginalni, protoze ji na cele care prekonava vynikajici obrazotvornost, ktera do te doby u nikoho nebyla k videni. Tarkovskij (s vyjimkou Ivanova detstvi), Angelopoulos, Tarr, Tsai Ming-Liang ad. nastoupili az pozdeji. (21.10.2010)

Tvé ruce byly zvyklé na zemědělské nářadí, ale teď je v ní puška... I když první povídka byla místy skoro o ničem, prostředí baru se živým zpěvem a hudbou zde vytvářelo jedinečnou atmosféru a Jean Bouise (jak se vlastně ocitl v socialistickém filmu mezi samými Kubánci a Rusy?) to svým elegantním hereckým minimalismem umně odtáhl, ač prakticky jenom seděl, chodil, cosi pojídal a občas krátce promluvil... I když v druhé povídce se opět režisér a kamaraman vyžívají v dlouhých záběrech a několik minut sledujeme jenom sekání trstiny či bloudění mezi ní, ty vizuální kompozice, hry se světlem, stínem, tmou jsou natolik úchvatné, že okamžitě pohltí... I když ve druhé polovině se pak z celého filmu naplno stává regulérní levicová agitka, neměl jsem problém film nadále s velkým zájmem sledovat až do konce, protože vedle stále napínavějších a pohnutějších drobných příběhů několika postav z řad revolucionářů a bojovníků vznikl v rámci celého velkého koprodukčního filmu zároveň mnohavrstvý obraz Kuby. Tvůrci v jednotlivých povídkách a obrazech představili a ukázali tuto krajinu v různých světlech: chudinu stejně jako bohatou smetánku, národní minulost a pro dobu vzniku zásadní události stejně jako přírodu, turistické atrakce či část velkoměsta, dokázali snímku dodat jednou poezii, jindy napětí... i ten patos mi připadal ještě v snesitelné míře. A já byl s filmovým výletem do další exotické země (moje druhá zkušenost se šedesátkovým kubánským filmem po komedii Smrt byrokrata) nadmíru spokojen a s ohledem na celek dokážu odpustit i některé až příliš dlouhé záběry např. ze začátku. [80%] (06.09.2022)

Značně experimentální a svobodomyslný snímek, jenž však zároveň nemá daleko k akademickému formalismu. Ideologicky nesmírně naivní, vizuálně silný a přetékající dynamikou a čistě ruským pojetím pohybu a života. Každopádně velmi cenný příspěvek jak k umělečtějšímu sovětskému propagandistickému filmu, tak k tématu ruského nazírání na neruský, tentokrát ten iberoamerický, svět. (09.10.2008)

Ja, Kuba by som nazval reportážnym artiklom karibských porevolučných nálad s montážnymi vplyvmi sovietskej kinematografie. Určujúcim vplyvom a dôvodom takto odprezentovanej príbehovej spovede je Castrove presadzovanie štátnej doktríny do kultúrneho prostredia a samozrejme, aj neblahé skúsenosti s predošlým vedením P.A.U. a jeho vojenským diktátorom Batistom. Film však ponúka množstvo vizuálnych postrehov, dynamických projekcií, silných dogmatických vplyvov, často násilne prikrášľujúcich jednostranný a urputný boj miestneho ľudu. Môžeme vidieť dobovú architektúru, miestne nálady a celé to pôsobí ako spoločenská kronika zachytávajúca konkrétnu dobu. (22.03.2023)

Technicky vzaté, Michail Kalatozov sa musel silne inšpirovať klasickými ruskými velikánmi ( napr. Ejzenštejn, Pudovkin, Dovženko ), pretože zábery kamery ( aj keď v tomto prípade oveľa viac rozpohybovanej ) z formálneho hľadiska veľmi pripomínajú štýl vyššie spomenutých pánov. A áno, všetci to tu citujú, je až neuveriteľné, čo všetko pred 50timi rokmi dokázali tvorcovia s objektívom. Morálne vzaté, ukazuje sa nám, že chudák stále ostane chudákom ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), chudákom s nádejou na lepší život ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), život v prístupnejšom svete. (18.06.2014)