Satanské tango

Absolutní masterpiece. (15.04.2018)

Vesnice, bahno, krávy. Prší. Lidi. Lidi se myjí. Odcházejí. Prší. Lidi mluví. Lidi jí a pijou. Prší. Lidi jdou. Lidi zepředu, lidi zezadu. Prší. Lidi leží, spí, mluví, jí a pijou. Prší. Lidi přicházejí a odcházejí. Prší. Tma. Titulky. Konec. (19.03.2022)

Neskutečně dlouhy záběry, neskutečně inspirční. (20.04.2016)

Myslím, že kdyby měl film normálních 90 minut, tak by 1) neztratil nic obsahově a 2) by vyšlo najevo, že je vlastně o ničem. To, co by se tam událo (a co se tam taky událo, jenže notně deformováno), by mohlo být teprve expozicí jednotlivých postav a celého filmu vůbec. Přijde mi to jako opravdu velká vychcanost tvůrců, nemůžu si pomoct. Přijde mi to až neuvěřitelné – takovéhle umění. (13.01.2022)

Béla Tarr je můj oblíbený režisér a považuji ho za vrcholového umělce maďarské, možná i evropské, kinematografie. Jeho pomalé pohybové záběry s podmanivou hudbou byly vždy delikátní. Satanské tango má něco přes sedm hodin stopáže a čekal bych, že pokud chce někdo točit tak dlouhý film, tak mám, co v sedmi hodinách vyprávět. Například Pán prstenu má v prodloužené verzi cirka 12 hodin a hodně se tam toho stane. Jak je zvykem, Béla Tarr i v tomto snímku nechává scény "dozníval", což v jeho kratších filmech má opravdu velký efekt na niterné pocity. Vychlavat je mohu celé dny. Tady mám ale pocit, že je toho hodně výplňového. Satanské tango totiž nemá až tak rozmanitý příběh k vyprávění a to že má sedm hodin je dáno hodně roztahaností. To ovšem neznamená, že tu nejsou krásné záběry a podmanivá scénografie, ovšem na rozdíl od Turínského koně nebo Werckmeisterových harmonií to na mě nepůsobilo až tak podmanivě, rozhodně mi chyběl smysl v záběrech, v jiných Tarrových filmech totiž záběrovaní podmiňuje myšlenku a pocity, a ačkoliv vím, že tohle celé je portrét zbytečnosti všech našich činu, prostě to bylo až moc ucourané, že to tu myšlenku už příliš naředilo. Mám pocit, že film by mohl mít klidně čtyři hodiny a dopadlo by to stejně, mnohokrát totiž opravdu jen koukáte na scénu, kde někdo třeba pět minut sedí a přemýšlí, nebo někam pět minut jde, a nebo že se dalších pět minut honí pes okolo baráku atd atd. Navíc mi vůbec nesedlo zakončení, jenž v podstatě nechává všechno nezodpovězené. Po sedmi hodinách bych raději došel nějaké katarzi, ač kdejaký kritik by mohl namítnout, že ta prázdnota je účelná. Herecky je to zahrané bravurně a laděním určitě vzniká nicota v lidských životech. Je sice obdivuhodné natočit tak dlouhý film a zrežírovat takové krásné záběry, ale na otázku, zda bych si to někdy pustil znovu, bych odpověděl ne. Na zadek jsem si z toho nesedl. Raději kterýkoliv jiný Tarrův film. (11.11.2022)