Satanské tango

Přiznám se, že jsem z tohoto filmu měla docela obavy a i po "domácí" projekci bych váhala se zhlédnutím v kině. V některých chvílích jsem se přistihla, že jsem tak vnořená do ponuré atmosféry, že vlastně ani nesleduju děj, přestože jím Satanské tango příliš neoplývá. Spíše naopak, je v něm méně děje než v kterémkoli jiném, normálně dlouhém filmu. Už úvodní scéna vás buď navnadí nebo odradí a můžete podle ní usoudit, jestli jste naladěni na správnou notu a půjdete do toho. Osobně jsem schopna se unudit k smrti třebas i u pětiminutového kraťasu, ale od tohoto sedm a půl hodiny trvajícího černobílého veledíla jsem nedokázala odtrhnout oči. Nevím proč, ale prostě to celé nějak funguje a po celou dobu vás neopustí pocit, že sledujete něco mimořádného. (21.12.2010)

Nech už dá človek hodnotenie od odpadu po ***** pár vecí je istých a to sú tieto: Na Satanské Tango sa nezabudne, kompozícia jednotlivých záberov a scén je hodná filmárskeho štúdia, Béla Tarr má vlastný štýl, ksicht, filozofiu a má to NESKUTOČNÚ(!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!) atmosféru (najčastejšie smútku, depresie, beznádeje). Tých 7 a pol hodiny som nezvládol na jeden záťah, ale vždy som sa dokázal do filmu ponoriť. Toto je monumentálne dielo, ktoré aj keď niekto nevstrebe ako celok, jednotlivé jeho časti nenechajú na pokoji ani s odstupom času (to čo ma doslova sundalo bolo dievča s mačkou a jej "story"). Tento film som si ako divák (v tom klasickom slova zmysle!) neužil, nevychutnal, pozeranie bol v podstate "bolestný zážitok", ale celý čas som bol totálne fascinovaný a nevedel som od toho odtrhnúť oči. Satántango je skutočne monumentálny epos, ktorý sa dá analyzovať po každej stránke, má tak veľa rovín, že to by chcelo pozerať znova a znova...snáď sa mi to ešte niekedy s odstupom rokov podarí, práve na druhé pozretie si šetrím tú (zaslúženú) poslednú *. (06.02.2015)

Nemám ve zvyku se nějak rozplývat nad dlouhatánskými záběry, ale tady jsou některé skutečně okouzlující. A k tomu celkem monotónní, ale o to opojnější hudba. Do těch opileckých tanečních scén jsem se zamilovala, to je jasný, ale nevěřila bych, jak se vžiju do situací, jako bylo nalévání polévky nebo několik ještě větších "nic". Hodně rozvláááčné, ale pěkné. (25.03.2007)

(Může obsahovat SPOILERY!) Někdo by mohl tvrdit, že kinematografie už nemůže po sto letech existence ničím překvapit, snad jedině novými neotřelými efekty, jež vznikají a uplatňují se v těsném propojení s postupujícím vývojem počítačové animace a trikového inženýrství... A hle: do této klipovité doby, kdy standardem je všechno maximálně urychlovat, sdělení efektivně zkracovat a zážitky servírovat v co nejinstantnější podobě, do této doby si troufne přijít Béla Tarr se svým 7 a 1/2 hodinovým monumentálním lyrickoepickým opusem s mnohdy více než desetiminutovými záběry a extrémně pomalými jízdami kamery. I přes tento hrozivě vypadající prvotní nástin formy Satanského tang bude divák, který přistoupí na Tarrův styl, po závěrečné dvanácté kapitole odměněn nezapomenutelným zážitkem, který v moderním umění nemá příliš obdob._____ Na zapadlém statku kdesi v Maďarsku konce éry Kadárovského socialismu přebývá či živoří skupina domorodců, jež hodlají s nastřádanými penězi opustit toto bohem zapomenuté místo a začít někde jinde žít lepší a šťastnější život. Do tohoto ovzduší beznaděje ale i očekávání něčeho nového přichází charismatický Irimias se svým rumunským pomocníkem Petrinem. Irimias byl dlouhou dobu považován za mrtvého a ve vesničanech jeho náhlý příchod vyvolává velmi rozporuplné pocity, které však následkem Irimiasovy psychologické hry vyústí v bezbřehou důvěru a lepší život na novém statku se zdá být díky němu na dosah. Tato závislost a víra ve fiktivní orwellovskou farmu končí tam, kde se celý "příběh" začal - ve stavu zoufalství, beznaděje a nebezpečně napnutých vztazích._____ Film je plný nezapomenutelných scén. Přesně jak napsala Hirnlego, jeden z úvodních záběrů - dlouhý pohled na ztemnělé okno a postupné svítání, patří mezi nejsilnější a pro mě také mezi klíčové. Díky němu jsem pronikl do Tarrova způsobu "vyprávění", díky němu jsem film nesledoval nezúčastněně, ale naopak s pocitem, že jsem největší šmírák, který přímo uvnitř onoho depresí nasáklého světa pozoruje jednotlivé epizody a který je oproštěný od té naší reality. Dojem mi umocňovaly ty strašlivě skutečné zvuky, které tvoří jednu z podstatných složek filmu - neustálé klapání, kapání, šustění... Hodně scén se opakuje, jsou nazírány z různých pohledů různých osob, což mi paradoxně nejen usnadňovalo orientaci, ale ještě umocňovalo dojem, který jsem z nich měl._____ Film je plný nezapomenutelných scén... Irimiasovo setkání s kapitánem, doktorova pozorování, dlouhý záběr na snící vesničany, tragikomická tancovačka a zejména epizoda s holčičkou a její kočkou (proč mi jen tak silně připomínala Bressonovu Mušku?). Těch 7 a 1/2 hodiny nebylo rozhodně promarněných, pronuděných nebo prospaných... Byl to nevšední zážitek! (07.06.2008)

Tak to byla šichta! Ale stála za to - po formální stránce jedinečné a vskutku podmanivé dílo, které diváka vědoucího do čeho jde, vtáhne a až do konce nedovolí odejít, či dokonce usnout. Obsah - zčásti lyrický a filozofický, zčásti velmi konkrétní a zemitý, rozhodně ironický až satirický - je evidentně méně podstatnou složkou celého díla, ale ani ten není zanedbatelný a snímek nesklouzává k samoúčelné vizuální exhibici nebo prázdnému experimentování. Příběh je prost vší polopatyčnosti, ale právě jeho"podivnost", spolu s atmosférou a obdivuhodnou prací s kamerou dělají ze "Satanského tanga" nevídaný divácký zážitek. (08.07.2020)