Réžia:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrajú:
Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald, Louise Lasser, Marcia Jean Kurtz, Suzanne Shepherd, Mark Margolis (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (2 531)
Je to jako když ze zvědavosti šlápnete do ponuré bažiny. Špička boty projde měkkou, nadýchanou vrstvou úplně hladce, ale vzápětí ucuknete. Voda zabublá a je klid. Za chvíli to zkusíte znovu. Pomalu vsunujete nohu hlouběji do hustšího skupenství, když tu náhle zabalancujete a Vaše chodidlo uchopí neznámá síla a táhne jej dolů. Dolů a jenom dolů. Mazlavá hmota obklopí končetinu a na každém jejím čtverečním centimetru pociťujete tlak a tah dolů, stále dolů. A záhy zabřednete do bažiny po pás. Křičíte, sápate rukama kolem, zatímco jste nepřetržitě stahováni do hlubiny. Teoretická šance na záchranu existuje, ale nemáte nikoho, kdo by Vám podal pomocnou ruku. A tak se noříte níž a níž, až úplně vyčerpaní a zesláblí rezignujete. Chcete se cítit jako člověk, topící se bažině utrpení a závislosti?? Rekviem za sen Vás dostane na dno a nechá Vás na něm dlouhou chvíli nehybně ležet. Prevence proti drogám se jmenuje Darren Aronofsky. Tento člověk totiž pomocí scénáře (jenž se pozvolna utahuje jako smrtící provazová smyčka), hereckých výkonů, originálních prvků (aplikace drogy, prášky, halucinace) a nádherně deprimující (sestra by řekla "psychedelické") hudby vyčaroval fénixe zmaru, hnusu a zoufalství, který Vás ohromené unese do světa, v němž propustkou do další vteřiny bytí je omamná látka... Bezpochyby jeden z nejlepších filmů vůbec, jeden moudrý muž mi nedávno řekl, že k pocitu štěstí je zapotřebí pěti prvků: lásky, rodiny, práce, zábavy a hobby. Jeden element chybět může, ale dva ne. Drogy Vám seberou všech pět prvků najednou. A snímek je obrovskou motivací si s podobnými látkami nikdy nic nezačínat. ()
Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči. ()
Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. ()
Přímočaré – průhledné – zničující. Ačkoli se člověk zaříká, že Aronofsky pracuje se svojí triádou osudů tak okatě, že nelze diváka nachytat s kalhotama na půl žerdi, stane se to. Díky famóznímu střihu, fantastické hudbě a labužnickému tempu i atmosféře záběrů graduje Requiem do nesnesitelně skřípavých tónů zmaru a ponížení. Mansellova ústřední melodie už sama o sobě navozuje mrazení, ale ta vizuální báseň, kterou k tomu Darren zkomponoval, ta rve kůži. Jakkoli typicky pro něj nemá film nijak zvlášť hluboké nitro, jeho povrch je natolik dokonalý a natolik dobře zacílený, že se mu nelze ubránit. ()
Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% ()
Galéria (72)
Zaujímavosti (58)
- Roli Harryho Goldfarba (Jared Leto) měl hrát Giovanni Ribisi. Režisér Darren Aronofsky chtěl Ribisiho kvůli jeho blonďatým vlnitým vlasům, díky čemuž se podobal knižní předloze Harryho Goldfarba. (pUnck)
- Ellen Burstyn (Sara Goldfarb) strávila každé ráno čtyři hodiny v maskérně. Byly pro ni vyrobeny čtyři různě tučné krky, dále nosila devět různých paruk. (Kulmon)
- Hlavní hudební téma filmu, které složil Clint Mansell a nahrálo seskupení Kronos Quartet, bylo v upravených verzí použito také ve filmových sériích Pán prstenů, Saw a filmech Šifra mistra Leonarda (2006) nebo Sunshine (2007). Jmenuje se ''Lux Aeterna'', což v překladu z latiny znamená příznačně "věčné světlo''. (Sufferer)
Reklama