The Swan
VOD (1)
Obsahy(1)
Dva suroví hromotluci drsně dotírají na drobného, chytrého chlapce. (Netflix)
Recenzie (35)
Tak tato povídka byla zásah přímo na mou srdeční komoru. Už od Otravy jsem fascinována knižním stylem vyprávění ála audiokniha a super výtvarným ztvárněním coby čtenářovou představou. Nejvíc mi u všech povídek vadila ta šílená rychlost mluvení a střídání se všech vjemů, že jsem nebyla schopna všechno vstřebat. Teprve až u Labutě mě konečně napadla spásná myšlenka a prostě jsem zavřela oči... A pak už mi tekly jenom slzy...No, každopádně si povídky dám ještě několikrát abych si byla jista, že už jsem je opravdu pochopila a vstřebala. Za mě naprosto srdcervoucích 100% ()
One man show výborného Ruperta Frienda v adaptaci, která už vlastně ani není klasickým filmovým zpracováním, ale spíše předčítáním knihy do kamery. Oslnivý vizuální styl zůstává, stejně tak, jako další Andersonovi klasické aspekty, ale v čistě recitačním zpracování tomu chybí ono něco navíc, co by dokázalo vtáhnout. ()
Dahlov emotívny príbeh je o nevinnosti vs. krutosti zasadený do Andersonových krásnych kulís. Rupert Friend ako rozprávač sa osvedčil. Rozprávanie má takú silu, že chvíľami pôsobí skôr ako listovanie stránkami obrázkovej knihy než ako film. Andersonov štýl je jedinečný a príbeh vás obohatí aj pri opätovnom pozretí, lebo objavíte nuansy, ktoré vám predtým unikli. ()
Zde nejde o adaptaci povídky do jiného média. Pokud bychom totiž na film nekoukali, pouze poslouchali audio, tak by nám pravý film nebyl plně dostupný, protože film využívá k vyprávění prostředky média, kam samozřejmě patří obraz. Tento kraťas však lze pouze slyšet, protože Anderson nechává svého vypravěče vyprávět dění (tak jak to dělá vypravěč v knize) a jen k tomu přikládá obraz (zde úhledně rozestavěné papundeklové kulisy) jakožto vizuální doprovod - nikoli klíčovou složku toho, co označujeme filmem. Vypravěč tedy divákovi říká, co se děje, aniž by to film pořádně ukázal. Nekoukáme na to, jak starší grázlové šikanují malého ornitologa, nýbrž koukáme na to, jak vypravěč prochází polem, nebo leží na kolejích, přičemž vysvětluje, že se to děje tomu malému klukovi, který nehybně stojí někde vedle. Díky tomu to celé působí neautenticky a odměřeně. Nenapomáhá tomu ani Andersonův styl, který svou manýristickou úhledností, výraznou barevností, designovým uspořádaností a suchým humorem znevažuje drama a vlastně cokoliv nepříjemného nebo vážného, co v ději nastane. Pokud se tedy WA nechce vzdát svého stylu, měl by si vybírat takové obsahy, které jeho styl pozvedne - nikoli shodí. Toto mi tedy přišlo otravné svou manýrističností a naprostou tvůrčí neuvážeností. ()
Ze všech povídek Roalda Dahla, které letos Wes Anderson poctil přenesením na filmové plátno, dopadla Labuť v mých očích nejhůře. Technické zpracování včetně stylu vyprávění a citu pro detail znova samozřejmě chválím. Jenže příběh tentokrát nenabízí nic originálního. Jasně, myšlenku to má, avšak již mnohokrát strávenou. Snímek tak neobsahuje skoro nic, co jsme ještě neviděli. A bohužel se žádný jiný zásadní přesah nekoná. |65%| ()
Reklama