Zlo

Klasické téma šikany na internátní škole, téma, které je stále aktuální. Nejspíš spousta z nás si ve školních letech zažila situace podobné těm ve švédském snímku - ponižování, ba i fyzické násilí od jedinců starších nebo silnějších. Nejsem výjimkou, proto pro mě bylo velmi snadné identifikovat se s postavou hrdého Erika, držet mu palce, aby se nepoddal a pořádně nakopal tyranům dolní záda. Závěrečné vyznění, proti násilí je třeba bojovat násilím, asi není zrovna "výchovně" korektní, navíc to nefunguje vždy a proti každému. V reálném životě to často chodí jinak, jakkoliv by bylo hezké, kdyby morální převaha, duševní síla v kombinaci s fyzickou, vedla pokaždé k vítězství, k porážce zla. Občas ano... ale obvykle je to snaha hlavou prorazit zeď. Idealizovaný konec mě tedy zanechal mírně rozpačitou - čekala jsem něco depresivnějšího, více reálného (vždyť to nenatočili v Hollywoodu). Osobně nepovažuji za pravděpodobnou ani zjevnou toleranci učitelů k násilnému chování starších studentů (navzdory zasazení do tvrdší doby zhruba padesátých - šedesátých let zkrátka nevěřím v nečinnost a morální slabost celého sboru profesorů). Z pohledu cynického dospělého tedy musím strhnout hvězdičku, nicméně tento film v sobě nese silné morální poselství a spoustě dnešních teenagerů by měl být promítán každodenně tak dlouho, dokud v sobě nenajdou Erikovo vnímání spravedlnosti, jeho hrdost, jeho morálku. 85% (24.03.2009)

Stjärnsberg je internátní chlapecká škola, kde ředitel nechává studenty vše si vyřešit mezi sebou a učitelé šikaně jen nečinně přihlížejí. Námět dost přitažený za vlasy, ale jeho poselství je jasné a zpracování tak mrazivé, jak je u severských filmů zvykem. Těžko říct, proč mi Ondskan trčel v počítači bez povšimnutí tak dlouho, protože je to opravdu pěkný film o tom, jestli lze "zlo" porazit aniž by násilí nutně plodilo násilí. Herci neokoukaní a talentovaní, celkově to odsýpalo a děj byl vážně strhující. Dojem ale trochu kazí špatně zvolená hudba a do stoprocentního dojmu schází nějaký silný konec, na který divák jen tak nezapomene. Je pravda, že by to ale nejspíš zazdilo celé poselství filmu. Přesto jsem čekala mnohem lepší vyvrcholení, které mi vyrazí dech - to se bohužel nekonalo.. I tak se mi ale Ondskan zapíše do mé pomyslné TOP 100. (21.04.2013)

V dobách, kdy se hlavnímu hrdinovi postupně vše hroutilo na hlavu, jsem jen čekala, kdy vezme spravedlnost do svých rukou a ukáže těm bohatým frackům, že je dokáže porazit nejen v bazénu. Hlavní hrdina se vydal přesně opačnou cestou a agresi oplácel flegmatickým přístupem. Být na jeho místě a mít jeho sílu, asi by mi několikrát - zvlášt během ringové epizody v závěru, kdy útočníci do nevinné oběti kopali - vytekly nervy a všechny bych zmlátila nehledě na to, jestli mě vyhodí a budu do konce života umývat nádobí v restauraci, ale Erik to vyřešil mnohem lépe a jeho kariérní dráze se dá jen tleskat. Málokdo by podobně jako švédští filmaři dokázal natočit podobný závěr tak, aby nepůsobil násilně a vystylizovaně. (SPOILER: Jednomu slavnému a velmi populárnímu vězeňskému dramatu, které v hodnocení ČSFD najdeme na prvním místě, se podle mě podobně právnický konec zadařil mnohem méně. KONEC SPOILERU) Kdybych neměla někdy pocit, že do podobné situace by už dávno zasáhl někdo z mocných rodičů a podal na "elitní školu" žalobu, šla bych s hodnocením ještě výš. Menší reálnost příběhu jako takového je totiž jedinou vadou na kráse. (27.07.2010)

Kvôli Zlu by som sa chcel naučiť po švédsky, aby som nemusel čítať titulky a mohol sa plne sústrediť iba na film. Film presne podľa môjho gusta, nemám čo vytknúť. Vynikajúce herecké predstavenie všetkých zúčastnených (hlavne Andreas Wilson a Gustaf Skarsgård boli skvelí), perfektná hudba, kamera, všetko môžem len chváliť. Niekoľko scén, z ktorých nabiehajú zimomriavky, priateľstvo, láska, hlavná postava, ktorej musí fandiť snáď každý, bojovnosť a zlo, ktoré je všade okolo nás. (02.11.2012)

Tady se musí zatleskat. Skandinávské drama Zlo je působivou sondou do světa mrazivé šikany, která se stává nedílnou praktikou „výchovy“ povedené školní rady v jedné prestižní internátní škole – a dnes se stává doslova civilizačním problémem. Jasně ji definuje, viditelně poukazuje na příčiny, výtečně s ní pracuje. V hlavní roli exceluje debutující Andreas Wilson, coby nováček Erik, který se systému nehodlá podřídit. Nešlo tu primárně o to, jak moc dostanou tihle chcípáci z vyšších ročníků lidově přes držku, nýbrž o celkové uchopení pojmů „šikana“, „odvaha“, „přátelství“. Proto docela nechápu, jaké tu o šikaně panuje mínění. Není snad třeba lámat kosti a rozbíjet obličeje po desítkách, aby divák pochopil, o jak zásadní problém se tu jedná. Famózně vygradovaný a maximálně sugestivní snímek dnes již hollywoodského tvůrce Mikaela Håfströma (poměrně zajímavá Hra s nevěrou) disponuje strhující atmosférou i hmatatelným napětím. A nabízí až tři možné katarze - 1) vyúčtování se Silverhielmem 2) právnické kličky v ředitelně školy 3) razatní řešení týrání nevlastním otcem. K plnému hodnocení ale krapet schází.. (08.09.2008)