Jadro

Zhruba hodina stopáže je celkem zábavná a svým způsobem i zajímavá (samozřejmě bez ohledu na totální přehlížení základních fyzikálních zákonů ze strany filmového štábu) ale pak přichází závěrečná fáze filmu a to v tak hustě podaném patosu, že jsem to prostě strávit nedokázal. I přes mou velkou míru tolerance vůči katastrofickému tématu se snímek v mých očích chtě nechtě usazuje směrem na absolutní vrchol průměrnosti. (04.01.2005)

Víte, jako právník mám jistou mez, za kterou už nejdu, když přijde na hájení stanoviska mnou zastupované strany - souvisí to se sebeúctou, ale i s etikou obecně. Proto třeba nejsem ochoten tvrdit naprosté právní zhovadilosti, používat právní věty z judikátů bez ohledu na jejich kontext, a tak podobně. A proč to ten pták blije zrovna sem, ptáte se?:) Za prvé - protože může;) Za druhé - protože stejně tak je podle mě jistá míra, za kterou by (opět podle mě) při dělání pitomce z diváka neměl jít scénárista, ba ani producent. A Jádro, i když mě izolované výkony některých jeho postav bavily (zejména Stanley Tucci), je HODNĚ za tou hranicí, za kterou je podle mě i Armageddon, ale Michael Bay má prostě ten dar, který dělá i ty jeho obří roboty tak moc zábavnými:) Dvě hodiny zcela šíleného zachraňování světa, prošpikované všemi klasickými atributy katastrofických filmů - zde výjimka: nikoliv "naše vláda se už desítky let usilovně připravuje", ale "zneuznaný, ale o to geniálnější afroamerický supervědátor se uprostřed pustiny desítky let tomuto tématu věnuje" - a po okraj naplněné tak děsnými bejkárnami, že ani pod vlivem návykových látek jsem se nedokázal bavit tím, co se ve filmu děje. Leda tak ve smyslu "Jóó, hobluj, bude to ještě drrrsnější?":) Ačkoliv to ten chlápek občas přehání, v tomhle případě vřele doporučuji D-fense a jeho "recenzi" na tento spektákl (www.dfens-cz.com, rubrika Kultura, článek Múví: The Kchór), protože jsem se u ní pobavil daleko lépe než u Jádra samotného. Promiň, Hilary, tentokrát je to fakt jen 40%. (15.03.2009)

Tvůrci si vzali příliš těžkou látku ke zpracování. Proto došlo k nevyhnutelnému, totiž k zdlouhavému vysvětlování. Ano, cesta do středu Země se jeví tak blbou, že museli vyplýtvat všechen čas, aby z toho udělali uvěřitelnou záležitost, aby film nebyl naprostou zhovadilostí. Tím ale nakonec stejně filmu ublížili. Pořád se jen plká a plká, nakonec nikoho už vůbec nezajímá, kam a proč to vlastně ta vycválaná partička zeměvrtačů putuje. A navíc je to s tím nastartováním jádra strašná kravina. Polovinu filmu proplouvají Zemí, jako kdyby to bylo maršmelou.To už bych spíš zbaštil přistání na kometě nebo že prezidentem USA bude jednou Inuita. (31.03.2014)

Rozhodně tohle scifi v sobě mělo velký potenciál a herecké obsazení to naznačovalo, ale v rukou podivného režiséra Jona Amiela, který byl pro tuhle látku vybrán zcela omylem, se tohle dílo proměnilo v dílo zkázy, především pro samotného diváka. Nuda, chaos a spousta nelogičností a scén vyvolávající salvy škodolibého smíchu se spolu se slabými triky podepsaly na tom, že tenhle film je vzorným příkladem, jak se nemají točit scifi filmy. 40% (21.01.2009)

Tenhle "malý" nápad mi přišel až moc neskutečný, na můj vkus tu bylo až moc vymožeností a přitom obyčejné věci byly přecházeny. Scénář taky působí tuctově, ale až na závěr se to dalo nějak vstřebat. Ten konec mi tam vůbec neseděl, rozhodně jsem si ho představoval jinak. Celé toto průměrné sci-fi či co to mělo být od propadáku zachránilo herecké obsazení, které bylo dost na úrovni. Ale na Amieleho PAST nebo NÁVRAT SOMMERSBYHO to rozhodně nemá. (03.03.2008)