Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
Mohlo to být o polovinu kratší. Samurajská čest není nic než pozlátko. ()
Jedna rodina, dva příběhy a tři souboje. Stačí to na dvě hodiny? S přehledem. Začátek by možná přeci jen potřeboval maličko postrčit, váš zájem o postavy a další děj v průběhu stopáže ale konstantně narůstá. Tacuja Nakadai je ve své roli dokonalý - stačí jen, aby strnule seděl a stejně z něj nespustíte oči. Příběh msty je to zvláštní - mnohem více, než o vykonání trestu za smrt blízkých tu jde především o princip, dovést druhou stranu k pochopení, že nejednala správně. V tomto světle těžko rozlišíte dobré od zlých, ačkoliv je celkem jisté, komu budete fandit. Překrásný snímek o tom, že odvaha a čest mají mnoho podob, z časů, kdy ještě obě tato slova něco znamenala. ()
Balada o pokrytectví. Samurajské cnosti jsou v době bídy pro většinu jen pozlátko, morální převaha odvrženého ronina je zde očividná. Film působí jako dílo krásné literatury, psané kaligrafií. Bezvýchodně stísněné interiéry střídá venkovní krajina jen na chvíli, přesto okouzluje magickou krásou. Divák první půl hodiny příliš dlouhé stopáže až podřimuje, pak snímek postupně pomalu nabírá napětí, příběh se rozvíjí, až vyvrcholí krvavým, ale také hořkým zadostiučiněním. ()
Trocha iný samurajský film, než tie od Kurosawy, avšak o to pôsobivejší. Už od začiatku speje k nevyhnutnému koncu. Namiesto vznešených ideálov sú tu samuraji zblúdilí a bez pánov, chodia k bránam domov klanov a vyhrážajú sa spáchaním seppuku. Samurajská česť už je iba pozlátko, chudoba a smrť je všadeprítomná a nič nevyzerá ružovo. Spracovanie filmu je zaujímavé, odohráva sa takmer celý prostredníctvom flashbackov. Hudobný doprovod je jednoduchý, ale úderný a aj čiernobiele spracovanie filmu dodáva na atmosfére. ()
Kritika samurajského myšlení, tak že mu sklidíme poklonu.. Zdánlivě klasická poválečná japonská kinematografie, kdy si lidé chtěli vzpomenout na ty "dobré" magické časy a navrátili se k tradičním tématům. Vedle Zwickova Posledního samuraje, který balancuje na jiných tématech, jde o největší a nejkanoničtější obraz samotných samurajů. Doba míru může být pro ty, co se živí válkou skutečnou zkouškou.. Náš ústřední hrdina už prožil, co chtěl a zažil, i co si nepřál. Rozhodne se tak ze světa odejít, požádá zkušené samuraje, vrchní představitele svého kréda, aby mohl spáchat rituální sebevraždu a opustit svět jako opravdový samuraj.. Muž, který celý život ctil svou profesi a svým nejbližším obětoval vše. Když všechno za co stálo žít už není, prosí postarší rónin o prostor k seppuku (termín harakiri znamená totéž, jen to někteří neradi slyší). Navíc jen prosí postarší samurajské pány, aby jen vyslechli jeho životní příběh a on se pak před nimi mohl podřezat. Proč nesplnit poslední přání prostému vandrákovi.. Hrdina Hanshiro Tsugumo ve svém vyprávění nejen ospravedlňuje svoji žádost, nýbrž dokáže, že ti, co ho poslouchají nemají vlastně žádné právo stát, kde stojí.. Epické povídání, které postupně nabírá na síle a napětí.. Už v 60. letech tvůrci věděli, že flashbacky jsou cool! Působivá komorní podívaná, jež ani na chvíli nenudí, v obyčejnosti skrývá překvapení. Ptáme-li se, co znamená být samurajem, tak nám to ani ti nejvyšší říct nezvládli. Ohýbání kréda a tikající karmické hodiny.. Dynamický snímek, který ze všeho nejméně sazí na akci.. Scéna s bambusovým mečem je dokonalá, stejně jako předhazování těch tří copů.. P.S. Kdyby jste pochybovali, tak finální souboj je natočený opravdovým mečem. Konec idealizace samurajů, anebo možná jejich začátek! 90% ()
Japonci mne vždy fascinovali svým rituálem seppuku (ne jenom jím) a pohled do zákoutí samurajského zřízení je procházka růžovým sadem. Když se k tomu přidá opravdu dobrý herec v hlavní roli, ta správná porce naturalistických scén a dobré rozprostření děje (prostřenictvím flashbacků), tak vznikne kvalitní film, jako je tento. P.S. Můj druhý film od Kobayashiho (prvním byl Vzpoura) mne nechává opět po závěrečných titulkách zírat s otevřenou pusou. ()
Po 2 letech na čsfd poprvé měním svůj top ten - Seppuku jde na 7 flek. Silný příběh, který je mistrovsky natočený. Váš pohled na dění ve filmu se několikrát změní a celá mozaika se poskládá až v gradiózním finále. Je obdivuhodné jak je vše podpořeno jednoduchou a přitom skvěle fungující symbolikou (první 3/4 filmu se odehrávají v tichu místností z papírových stěn, v poslední čtvrtině začne vát lehký vánek, pak foukat silný vítr...). Je to natočený tak, že si s postavami prožijete snad všechny emoce, které nejsilněji cloumají našimy (recentními) životy. Staré Japonsko, samurajské tradice, rok natočení 1962, černobílý film se stopáží 135 minut ... tohle že jsou atributy vynikajícího filmu? ANO ! ()
Snad jediný japoský film, který je pochopitelný i pro nejaponce, přesto si ale zachovává veškerou svoji japonskost. Nedalo se vůbec odhadnout, co bude následovat, zápletka složitá, nikoliv však zamotaná, no prostě super! ()
Když jsem šel před lety na promítání tohoto filmu, strašně jsem se na něj těšil. Byl jsem ale asi hodně unavený, protože jsem neustále balancoval na pokraji bdění a snění a domů jsem si odnesl pouze zklamání. Kobajašiho mám ale hodně rád, a tak jsem se rozhodl dát Seppuku ještě jednu šanci. Rozjezd byl skvělý, když byl Matome donucen spáchat seppuku bambusovým mečem, ani jsem nedutal. Pak se ale napětí pozvolna vytratilo a film se začal trochu vléct. Přesto má film pořád, co nabídnout. Kritika samurajského kodexu bušidó a zároveň obžaloba Tokugawského šógunátu v době Edo, kdy se po Japonsku toulali tisíce róninů. Kvůli nesmyslným nařízením se navíc nemohli živit např. zemědělstvím, či obchodem. Není se čemu divit, že mnoho z nich nevěřilo samurajským ideálům a závěr filmu jasně ukazuje, z čeho se takové ideály zrodily. Jiný pohled na tuto situaci nabízí Soumrak (Tasogare seibei) od Jódži Jamady, kde se mimojiné také objeví bambusový meč. ()
Jeden z nejlepších filmů s tematikou samurajů. Historicky bravurně zvládnuté, tohle se opravdu dělo. ()
Vážné, napínavé, konverzační postupně se odhalující a do sebe zapadající drama ze samurajského období, konkrétně jednoho jeho temnějšího období. Zpočátku to vypadá nevinně, skoro obyčejně (pokud víte co je to harakiri atd.), ale nebát se vlka nic, ono se to během pár minut rozjede skvělou minimalistickou pohlcující formou. A možná dojde i na meče, pardon, katany. Když promluví ronin na dvoře, tak z něj jde opravdový respekt, charisma, odhodlání, cynismus i určitý speciální druh osobní statečnosti zacházející až k fatalismusu zároveň. Dobré i jako kritika zobrazených tehdejších sociálních poměrů, pokrytectví, udržení si image za každou cenu, našlo by se toho vícero. Doporučuji i nepříliš velkým fanouškům bojových umění, samurajů a Japonské historie obecně. Pro ty co tomu naopak fandí je to naprostá povinnost. Svého času (před půl rokem určitě) v TOP250IMDB, teď koukám, že to bylo něčím odsunuto. [90%] ()
Když jsem tenhle film znechuceně zapínal pln očekávání, že půjde o další japonskou černobílou sračku, ještě jsem netušil, že se budu mýlít. Totiž tenhle film má co nabídnout. Jeho průběh velmi mile překvapuje a celý příběh je těžko odhadnutelný. Tacuja Nakadai hraje velmi dobře a i když tyhle japonské samurajské zvyky nikdy nepochopím, nelze neocenit jak realisticky film vypadal. Mě se tenhle výlet do světa samurajů celkem líbil. Mimochodem, celkem jsem se zasmál, když tam Nakadai zve svého přítele na akcičku k sobě domů a řekne mu: "..zítra bych u sebe rád udělal takovej menší obřad, doufám, že zajdeš.." =) No jóóó to jsou ty samurajovééé.. ()
Nadčasový příběh, bez peněz se žít nedá. Kde nic neni, bere jenom smrt. Pokoukání bez oddechu. ()
"Celé je to len falošné pozlátko !" Veľmi sugestívny a silný film. Trochu sa mi zdala prepálená stopáž, ale možno ma len premohli samotné dialógy, ktorých je vo filme neúrekom. Herecké výkony sú veľmi pôsobivé. Rovnako aj minimalistická hudba. Celý čas som mal pocit, že som súčasťou príbehu a odohráva sa akoby real time predo mnou, akoby som sedel medzi samurajmi a sledoval rituál seppuku. Nechýbajú tiež pamätné scény (prvé harakiri, súboje na pláni a v hrade). Spokojnosť, za plný počet. ()
Snímek plný póz a zvláštních pravidel v japonském středověku. Ústřední retropríběh je motivací všeho. Plyne pomaleji ale důležitě. Kdo je pravý ronin. Psát více by byl spoiler. ()
V poslední době mi ze samurajských filmů tvrdne. A myslím že tady jsem šlápnul správně. Dojemný příběh, který kritizuje samurajské kodexy. Je zpracován nezvyklým stylem vypravování a časové osy jsou různě proházené, ale i přesto jsem se ve filmu neztrácel. Harakiri se ze začátku může zdát nudný a pomalý, ale pomalu se rozjede a všechno vynahradí napínavý a akční konec. Bojové scény jsou pěkně zpracované a není to žádné bum bum, ale spíše hrajou na to aby divák byl napjatý. 87% ()
Samurjaské filmy jsem si v poslední době celkem oblibil a na tenhle film jsem kudel vidět. Harakiri je opravdu zajímavy kousek kinematografie. Harakiri má skvělý scénář a vyparavování děju je zajímavé. I když akce tu moc není bojove scény jsou tu asi jedny z těch nejvíc realistických co jsem v samurajském filmu viděl. 9/10 ()
Jelikož je Harakiri nejlépe hodnocený film na Letterboxdu, moje očekávání byla obrovská, ale nikdy bych nečekal, že budou ještě mnohonásobně předčena. Svojí stopáží je stravitelnější než Kurosawových Sedm Samurajů, ale to není jediná věc, co dělá Harakiri lépe. Hlavní postava, Hanshiro Tsugumo, ze začátku vůbec nepůsobí jako hlavní postava, z důvodu kombinování časových linek a skákání v čase, jenže to po chvíli přejde a vše do sebe hezky zapadne. Takovýchto skoků je ve filmu několik, ale všechny mají svůj důvod. Hodně se mi líbilo, jakým způsobem je představována motivace zpočátku nesympatického ronina, kdy přemýšlíte, na čí straně vlastně stojíte. Vše má hutnou atmosféru a pomalou gradaci, přičemž někdy v půlce následuje flashback, který trochu zpomaluje ideální tempo, ale dozvíme se zde mnoho podstatných informací, které dovedly Hanshira do paláce. Pak už začíná opravdová jízda. Díky použití reálných mečů je zde mistrovská choreografie, které strčí Kurosawu s přehledem do kapsy. Highlight tohoto filmu je mistrovsky natočený duel mezi Hanshirem a šermířem z rodu Iyi, který je bezpochyby jeden z nejlepších soubojů, co jsem kdy viděl. Ještě bych chtěl vypíchnout hudbu, protože užití tradičních hudebních nástrojů je geniální. Mistrovské dílo, které asi už nikdy žádný samurajský film nepřekoná. ()
Film, ktorý postupne odkrýva o čom vlastne je. Každý záber trvá, ale len preto aby všetko vysvetlil. Minimalistická hudba sa zjaví, len keď je to potrebné. Ľudia povedia, čo musia. Akciou sa šetrí aby zápas vystrelil do absolútna. Záver je grandiózny a ja som sa nad gaučom skoro vznášal. Toto sa nedá hodnotiť inak ako plným počtom! Hodnotiť to ako kritiku samurajstva je veľmi povrchné. Tu sa zlé časy v "dobe mieru" zobrazujú so samurajskou presnosťou a gradáciou, až to je oslavné. V kine by som tlieskal! ()
Alegória na depresiu a kritika spoločnosti. Nie je to len harakiri/samovražda, je to odvaha, úprimnosť, česť, vernosť, láska k rodine či zúfalstvo. Nezaslúži si každý samuraj, ktorý si zvolí túto cestu, vysvetliť svoj dôvod…? Kritika japonskej zidealizovanej kultúry, potažmo samurajských zvykov v strete s realitou, kde vysvitá na povrch, že samurajská česť je len pozlátko. “Prehnité” pozlátko. ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)