Vraždy podľa predlohy

Jeden z filmů, který český dabing zabil. SNAŽNĚ VÁS PROSÍM, POKUD BUDETE MÍT TU MOŽNOST, SEŽEŇTE SI FILM V ORIGINÁLNÍM ZNĚNÍ, protože ty nesmysly, co lezou postavám z úst a mnohdy na ta ústa ani nepasují, by někdo zasloužil pár facek. Film není nikterak šokující, ani nervy drásající a já se k němu v podstatě vrátila kvůli Sigourney a její neobvyklé roli v poloze oběti a ještě k tomu postižené agorafóbií (strach z otevřených prostor). Film nedosahuje kvalit filmů jako je Sedm nebo Mlčení jehňátek, je to jen další z docela kvalitních 90. - tkových filmů o sériovém vrahovi, které se dnes pro samé Jigsawy a motorové pily už nikdo nesnaží natočit, protože téma sériových vrahů v áčkových filmech je buď už zvětralé nebo si ho zabírají druhořadé a třetiřadé snímky či korejská produkce. Nicméně je to pořád kvalitní snímek, i když tak trochu úsměvný - když jsem se dívala na scénu, jak detektivka obdivuje kolegu, kde se proboha tak naučil pracovat s počítačem, že si umí i zálohovat data, tak jsem se vyloženě bavila -, každopádně si zaslouží pozornost, pokud si chcete zavzpomínat a přitom neurazit svůj vkus. (15.09.2012)

Jak jsem se po tomto filmu klepala o prázdninách strachy, již ani ne po roce se divím, proč. Těžce uvěřitelný fakt, jak si kriminálník počíná a neustálé opakování fráze: "Ten vrah je chytrý!" z úst Signourey Weaver, závěrečná gradace v podobě oplzlého hovoru přes počítač a následovného "únosu", mne prostě již nějak nezajímají. (04.06.2010)

Copycat je velmi poutavý, depresivní thriller, temná atmosféra, výborná S. Weaver dává tomuto filmu potřebnou kvalitu. [8/1O] (Copycat, USA, krimi-thriller) Zkuste také třeba: Vraždy podle Jidáše(8/10), nebo Sběratel kostí(8/10). (31.03.2007)

Thrillerů a krimi filmů, kde nejen policisté ve dne v noci nahánějí nějakého vraždícího úchyla, se objevilo v devadesátých letech jako hub po dešti, prostě pro diváky i producenty atraktivní téma. Společným jmenovatelem většiny z nich bývá peripetie, kdy už i policistům je jasné, kdo je pachatelem, nicméně než je skutečně dopaden, stačí jim obvykle pozabíjet i několik dalších lidí. Vraždy podle předlohy patří k řadě těchto snímků, pro někoho atraktivních, ale pro mě tuctových, neboť jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Předem odhadnutelný děj, vlastně sotva film začne, už alespoň v nárysech tušíme, jak dopadne, a tak se ze slibně vyhlížejícího thrilleru stává nuda... (27.01.2012)

Psycholožka Helen Hudsonová (Sigourney Weaver) se tak dlouho zabývala analýzou sériových vrahů, až si na ni jeden z nich došlápl. To ji natolik vyděsí, že se sama začíná potýkat s psychickou poruchou, spočívající v chorobném strachu z opuštění svého bytu. I když se svojí prací dávno nezabývá, série podivných vražd ji donutí přispět svými znalostmi policistce M.J. Monahan (Holly Hunter) a jejímu parťákovi v pátrání. Navíc se zdá, že onen vrah neustále mění svůj styl - a že jen Helen Hudsonová je schopna předpovědět, kdy a jak znovu udeří... Pamatuji se, že když jsem film viděl před lety poprvé, tak mně docela děsil - z dnešního pohledu zjišťuji, že mne asi neděsil film jako takový, ale šílená ženská v podání Sigourney Weaver. Film jako takový je zbytečně dlouhý, zbytečně komplikovaný a některé částí "zápletky" jsem dvakrát nepobral (proč by se měl kolega policistky zabouchnout právě do této ženské, nevím). Samotný závěr už byl vůbec postavený na hlavu, a v té chvilce jsem začal fandit vrahovi, ať se jich konečně zbaví a můžu jít spát... (01.02.2004)