Vraždy podľa predlohy

Copycat je bohužel nečekaně podprůměrný thriller o sériovém vrahovi. Chybí mu prakticky všechny podstatné ingredience pro úspěch v mém oblíbeném subžánru. Charisma serial killera neexistuje, naopak, podobné minely při obsazení této postavy se snad ještě nikdo nedopustil. Dva dny po zkouknutí nevím, že tam nějaký SK byl. Abych nezapomněl, můj dojem výrazně ovlivnila téměř nesnesitelná Holly Hunter, jejíž herecká snaha vyzní­vá úplně do prázdna. Tvrdou a precizní­ detektivku ji nevěří­m a totálně mě iritovala svým ultrapisklavým hláskem. Bohužel... Naví­c ani scénáristicky se není­ čeho chytit a Sigourney Weaver možná ještě teď lituje, že si v tomhle nedodělku zahrála. Dámy a pánové... takhle určitě ne!!! 35% (23.11.2011)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Najväčšou prednosťou filmu Copycat je pre mňa množstvo informácií o sériových vrahoch a ich profilovaní, ktoré ponúka. Opisuje nielen fiktívneho zločinca, ale prináša zaujímavosti aj o skutočných sériových vrahoch, čo dej filmu efektívne prepája so realitou, rovnako ako aj pieseň od The Police Murder by Numbers. Inak film vychádza z klasickej šablóny kriminálok, rieši traumu dr. Hudsonovej, vzťahy predstaviteľov zákona a ukáže aj čo-to zo života a práce hľadaného vraha. Atmosféru filmu vhodne dopĺňa hudba Christophera Younga. Ako fanynke všetkého, čo sa týka sériových vrahov, sa mi film veľmi páči hlavne z informačného hľadiska, inak považujem scenár za fantazijnú konštrukciu. (09.08.2008)

Psycholožka Helen Hudsonová (Sigourney Weaver) se tak dlouho zabývala analýzou sériových vrahů, až si na ni jeden z nich došlápl. To ji natolik vyděsí, že se sama začíná potýkat s psychickou poruchou, spočívající v chorobném strachu z opuštění svého bytu. I když se svojí prací dávno nezabývá, série podivných vražd ji donutí přispět svými znalostmi policistce M.J. Monahan (Holly Hunter) a jejímu parťákovi v pátrání. Navíc se zdá, že onen vrah neustále mění svůj styl - a že jen Helen Hudsonová je schopna předpovědět, kdy a jak znovu udeří... Pamatuji se, že když jsem film viděl před lety poprvé, tak mně docela děsil - z dnešního pohledu zjišťuji, že mne asi neděsil film jako takový, ale šílená ženská v podání Sigourney Weaver. Film jako takový je zbytečně dlouhý, zbytečně komplikovaný a některé částí "zápletky" jsem dvakrát nepobral (proč by se měl kolega policistky zabouchnout právě do této ženské, nevím). Samotný závěr už byl vůbec postavený na hlavu, a v té chvilce jsem začal fandit vrahovi, ať se jich konečně zbaví a můžu jít spát... (01.02.2004)

Ukážka toho, ako sa dá z nadpriemerného námetu odfláknutým scenárom a réžiou spotvoriť celý film, je jasné, že chlapi nevymysleli žiadnu originalitu, ale potenciál bol sľubný, vydaril sa aj kasting, tak nechápem, čo tam mali znamenať také amatérčiny, ako prezradenie hlavného hrdloreza v prvých minútach (komuže by už ušiel mierne pridrbaný ksichtík McNamaru v dave poslucháčov), zopár nezmyselných prešľapov v strihu, klasické céčkové scenáristické bludy so strážiacim policajtom zamieňajúcim si svoju povinnosť s povolaním automechanika, či okatá neschopnosť jeho kolegov ustrážiť hlavnú obeť, alebo donekonečna sa opakujúca ignorácia základných pravidiel polišov netrepať sa sám do pazúrov o tri triedy inteligentnejšieho a predsa sprostého vrahúňa, a ďalej už nejdem, lebo by som písal dlhšie, ako celý film trval, jednoducho premárnená šanca, takže 55%. (09.07.2010)