Milion mil daleko

José Hernández už jako malý kluk snil o tom, že poletí do vesmíru. Ale jako dítě mexických imigrantů znal pouze těžkou práci. Přesto se nechtěl svého snu zdát. Studoval a celý svůj život šel odhodlaně dál a dál. Až se nakonec dostal ke hvězdám. Jak se povedlo filmové zpracování téhle životní etapy José Morena Hernándeze? ***** Milion mil daleko působí jako film, který si ve svém vyprávění ukousl moc. A délka stopáže ten pocit ještě víc prohlubuje. Abych to vysvětlila. Sledovat život Josého od malého kluka až po jeho pobyt ve vesmíru, bylo místy namáhavé. Vyprávění je rozmáchlé a dost nevyvážené v rámci životních cílů a pěti bodového listu, kterým se José řídí už od dětství. Od základní školy, po studium, poznání budoucí manželky, snahy dostat se do programu, tolik následných odmítnutích a splnění jeho velkého snu. Jako kdyby scénář chtěl mít úplně všechno a nevěděl, jak to převést. A já jsem prostě necítila žádné emoce. Nikde. Vlastně se po shlédnutí filmu cítím sama dost emočně prázdně. A přenést sem do textu jakoukoliv emoci, je pro mě dost náročné. Což je škoda, protože po technické stránce není Milion mil daleko špatně natočený snímek. ***** Bohužel je Milion mil daleko jako film taková miloučká a slaďoučká cukrová vata, až působí trochu nereálně a naivně. Odvážné tvrzení u životopisného filmu? Mě by taky nikdy nenapadlo, že se k této myšlence někdy dostanu. A ještě vzhledem k tématu, které zpracovává a myšlence, kterou chce sdělit. "Jdi za svým snem, dři a ono to vyjde." Jenže tím by se měl řídit každý, ne pouze menšiny. Pokud je tohle důvod k vybraní zrovna Hernándeze a jeho cesty. Protože jiný důvod k vybraní zrovna jeho osoby mě nenapadá. Což jde spíš za zpracováním, které mi ten důvod neprodalo, než za tím, že jeho život ten důvod nemá. Z filmu totiž nejde cítit žádná naléhavost ani klasické házení klacků pod nohy životem. Je to sice naznačeno a dost si toho člověk domyslí, protože "to tak většinou je", ale reálně to z filmu není cítit. Všechno je tak trochu pohádka pro děti (film je od sedmi let), s kterými se kouknou jejich rodiče. Chápu, o co se režisérka Alejandra Marquez Abella snažila. Michael Peña je ve své roli skvělý. Ale třeba Rosa Salazar, která hraje Josého manželku Adelu, se ve své roli úplně ztrácí. Což je škoda. Už jenom vzhledem k tomu, že kvůli snu svého muže obětovala ten svůj. ***** Viděla jsem film, který ve mě zanechal pocit zmatení. Možná je na první pohled povedený, ale ve svých sděleních povrchně zpracovaný, a prázdný. A přitom to mohlo být mnohem lepší! Není to špatné, ale pokud bych film neviděla, o nic bych jako divák nepřišla. (29.09.2023)

Příjemně pohodovou, inspirující cestu za splněním celoživotního snu vlastně neprovází žádné velké překážky – důležité je hlavně vytrvat a přihlášku třeba přiletět podat osobně i po jedenáctém odmítnutí. Možná proto někdy v prostřední třetině ztrácí astronautské snažení sympatického inženýra a pětinásobného otce na přesvědčivé zaujatosti, zejména tváří v tvář narůžovo lakovanému rodinnému, 100% oddanému zázemí (natolik pohádkově milující a chápavá, že až nevěrohodně dokonalá manželka (dokonalé Rosy Salazar)). (02.05.2024)

Stále nechápem recenzie na CSFD, aby niekto nevedel čo je dobré tak už neviem. Hodnotiť filmy na základe rasy a vierovyznania, tak grcám krv. (Rotten Tomatoes 89%, IMDB 7,4/10, Amazon 4.9/5, keď to porovnám z naším, tak je to niečo strašné). Fakt dakedy mám pocit, že na CSFD hodnotia zakomplexovaný ľudia. Príbehovo tento film bol veľmi pekne a dokumentárne spracovaný, zároveň krásna kamera a hudba veľmi pekne pasovala. Výkony hercov by som taktiež mohol porovnať s Oscarovými hercami. Krásne a za mňa určite 4/5. Po 2. dopozeraní filmu som prehodnotil tento film a musím uznať, že tento film sa trafil presne do dokumentárno - sci-fi žánru. Česi a Slováci nevedia nikomu dopriať úspech a v dobe hodnotenia mal tento film 49%. *Facepalm* (22.09.2023)

Spadá pod kategorii SS, Strašná Sračka! Chápu že Latinos v USA potřebují zvednout sebevědomí zvláště po tom, co je Doník ve své 2016 prezidentské kampani všechny kolektivně nazval "Rapists and murderers", ale takhle opravdu ne! Otřesně klišovité a podle šablony všech ostatních "under dog" filmů, kde člen marginalizované minority se vyšvihne i přes všechny překážky společnosti (zde z okopávaní a sklízení polí se zeleninou) a všem to natře a ukáže jak je chytřejší a lepší a vynalézavější a pracovitější než ten ošklivý, arogantní, bílý, anglosaský, kolonizátorský  zrmd, který dostal od society vše na stříbrném podnosu! Zvláště bílí hetero chlapi v rolích v vědeckých výzkumníků NASA jsou zde vyobrazeni jako banda arogantních kokotů v kontrastu k, samozřejmě, milému, na rodinu orientovanému a  prudce inteligentnímu a vzdělanému mexikánci s úžasně podporující a fandící a obětavou Latino manželkou!  Bleh! K zblití! Protože přece musíme všem ukázat na do očí bijícím kontrastu, že Latinos z Mexika jsou mnohem lepší než ta zrůdná, neschopná, kapitalistická banda odporných, tupých, amerických white straight males, tady shodou okolností v podobě vědců z NASA! Tohle opravdu někdo žere? (18.09.2023)

Rádoby motivující příběh, který ukazuje, že když se nevzdáte a půjdete za svým snem, tak vás i po jedenácti odmítnutích na podvanácté nakonec přijmou. Hrdinů, jimž se tohle stalo, bylo pochopitelně několik, ale José Hernández bohužel není natolik zajímavou figurou, aby se o něm vyprávělo. Byl to syn chudého farmáře, který mu pomáhal s prací, stal se inženýrem a nakonec se dostal až do NASA k úspěšné vesmírné misi... která nebyla ničím přelomová, pokud nepočítáme fakt, že se na ní vydal první hispánec. Samotný akt ve vesmíru je vlastně akorát epilogem a většinu příběhu o astronautovi strávíte jeho rodinným životem a cestou plnou neúspěchů. Film měl i pár silných momentů, ale ona nudná vata a bezvýznamný (byť inspirující) příběh táhnou film dolů. Hodnocení: 60 % (19.10.2023)