Hrabě

Od Pabla Larraína už sem pár filmů viděl a pokaždé mě nějak překvapil, byť ne nutně v tom pozitivním slova smyslu. Hrabě patří k těm kouskům které překvapily příjemně a dojmy jsou navzdory "trojkovému" hodnocení veskrze pozitivní. Nic extra sem nečekal a nakonec dostal zábavnou, satirickou a lehce černohumornou hříčku, která se nedá brát moc vážně a chvílemi se trochu vleče, ale nenudí a hlavně prakticky celou dobu fantasticky vypadá. Celkem zvažuji, že se na to v dohledné době mrknu ještě jednou abych Hraběti přidal ještě jednu hvězdu, ke které po první shlédnutí moc nechybí...70% (18.09.2023)

Morbídna komédia, miestami únavná, ale nie zlá, za to obrazovo celkom zaujímavá, až vycibrená zmes hororu a politickej satiry. Film púta svojou zvláštnosťou a atmosférou a svedectvom, že ani upír nechce žiť večne, štvrť tisícročia stačí, obzvlášť ak ide o fašistu Pinocheta. Pritom len na tejto zemi žil 91 rokov. Až príliš dlho. (18.09.2023)

...Říká se, že jakmile ochutnáte šťavnatý sval ještě stále bušícího srdce je těžké vrátit se k normálnímu životu... Předem svýho komentáře upozorňuju, že zrovna nejsem milovníkem filmů o degustátorech červené tekutiny takže tenhle film pro mě byl jako rána mezi oči nebo blesk z čistýho nebe. Natož ještě že je to z produkce Netflixu. Ale musím smeknout(kdybych měl co) a uznat, že tohle se povedlo. Tahle temná hororově laděná  černobílá politická satira mě chytla hned od prvních minut a nepustila až dokonce. "Srdcovka".(Kdo viděl pochopí). Zajímavě pojato a zpracováno. Perfektně zahráno, luxusní kamera a skvěle zvolená hudba. Prakticky nemám co bych vytknul. No, jsem velice zvědavej na další recenze a další hodnocení. Za mě plná palba. Tady není o čem. PS. Ten černobílej obraz má stejně pořád něco do sebe. Poslední minuta je barevná. (16.09.2023)

Není to horor, nýbrž satira. Film humoristicky kritizuje (asi) povýšenost, hamižnost a bezohlednost skrze působení řadky postav, jimž se ale scénář nedostal dost hluboko pod kůži. Ten ujetý koncept mě ale atrakuje: Mladík během francouzské revoluce sleduje popravy francouzské šlechty a po nocích slíže krev Marie Antoinetty z gilotiny. Stropí však ve francii nějaké skandály, protože neuhlídá své pudy a tak se rozhodne zmizet z dějin. Narafičí svůj pohřeb a odlítne. Off screen prý pojuje v různých válkách proti revolucím jako voják, než se rozhodne stát se velitelem v zemi bez krále, v Chile, které se hodlal stát otcem. To se mu off screen podařilo. Pak ovšem znovu narafičí svou smrt, protože ho život diktátora omrzel a protože se kolem něj začala stahovat mračna kvůli porušování lidských práv. Ve 12 minutě filmu tedy opět odletí, tentokrát do hlavního města, kde se krmí na svých obětech (dělá si milkshaky z jejich srdcí). Následně (ve 20 minutě filmu) přijíždí rodina, kterou si Pinochet založil v Chile na ostrov, kde nyní Pinochet žije, respektive kde chce zemřít, protože se cítí býti prázdným. Zde se příběh usadí. Jeho děti a žena chtějí přístup k majetku, který otec nahromadil a který už takřka zapomněl. Chtějí taky věčný život. Ten dal ale Pinochet jen svému věrnému komorníkovi, který má románek s jeho Lucií Hiriart, Pinochetovou chotí. Zároveň je na ostrov povolána ambiciózní jeptiška, která má dát dohromady účetnictví, ale která také touží po věčném životě...<_____Obecně mi to ale přijde takové rozprcané. Postava komorníka i jeptišky mi ale přijdou poměrně neuchopitelné nebo, jak to říci, vnitřně nesoudržné. Jeden klíčový charakter se kupříklady z ničeho nic objeví až 20 minut před koncem. Myslím, že pokud bylo tvůrčím záměrem tematizovat jistou lidskou mrzkost, nezvedenost, ješitnost, povrchnost a lakomství, tak by bylo žádoucí náležitě prokreslit postavy a vztahy mezi nimi. Bylo by žádoucí ukázat, z čeho takové povahy vzejdou a k čemu vedou. To ovšem pořádně naplněno nebylo. Scénáristicky mi to tedy nepřijde dost dobře vystavěné a tematicky mi to nepřijde náležitě vykrystalizované. Dramaticky mě tohle bizarní a nedostatečně prokreslené rodinné drama o nezvedeném otci, manželi, bývalém diktátorovi a upírovi nechalo poměrně chladným (v tomhle ohledu doporučuji spíš Festen). Občas se film ale blejskne; Občas nějaký dialog pobaví nebo je nějaká scéna kinematograficky působivá, páč tvůrci aspirují na to být poměrně artsy, přičemž umělecké ztvárnění by mělo umocňovat obsah, kterej je zde ale poněkud podfinancovanej - jestli mi rozumíte. Některé momenty filmu tedy mají něco do sebe, ale celek mě fakt nestrhl. Mám pocit, že se by El Conde chtěl být něčím víc, než čím je. Soudím, že by bylo potřeba věnovat více péče struktuře příběhu, postavám a tématům, která bývají líčena právě skrze postavy. (07.07.2024)

Černobílý skvost evokující gotické horory a německé expresionistické filmy, vybavila se mi i tvorba W. Herzoga, a to nejen Nosferatu (1979). Výborné je využití klasické hudby (Vivaldi, Šostakovič, Verdi, Caplet´s, Strauss - Radeckého marš, Purcell - King Arthur: Cold Song ad.) Syrová satira o krvavém diktátorovi, kterého si lze snadno jako upíra představit. A fikce s jeho matkou nemá chybu! Ostatně minimálně je spojoval odpor vůči komunistům, což také byl jediný světlý moment v generálově kariéře. Hlavní motiv - chamtivost! Na nikom nezůstala nit suchá. Diktátor a jeho zvrácená žena bez komentáře, majordomus rovněž, fanatická jeptiška, co by nejraději podobojí a církev, která chce vymítat Ďábla, byť ve skutečnosti jí jde o prachy jako vždycky. Silné momenty - gilotina (symbol moci), létání (symbol svobody) loďka potomků s nabraným majetkem míjející se s loďkou jeptišek s vlajícími rouchy. Samozřejmě silných momentů je plný film. Nebudu psát, že to je artový film či jen pro okrajové publikum, jelikož je to jasná společenská alegorie, která ovšem vyžaduje od diváka určitou spolupráci. A největším pokladem je co? Přeci knihy! To se ví ale od doby, kdy se začaly psát a následně tisknout... p.s. pokud si někdo myslí, že jde o životopis diktátora či snad obhajobu komunistů, či nedejbože o upírský horor, pak film vůbec nepochopil a nepomůže mu ani Wykydpédie... (18.09.2023)