Grand Canyon

Ešte pred A. G. Iňarittom a jeho skvelých mozaikách ľudských osudov (21 gramov, Amores peros, Babel) vznikol celkom nenápadný a neprávom zabudnutý predchodca. Dobre obsadenej mozaike navzájom previazaných osudov dávajú vyniknúť výborné herecké výkony. Najviac ma zaujala Mary McDonnell známa i ako "Stojí s pěstí" z Costnerovho Tanec s vlkmi. Jej linka príbehu s nájdeným dieťaťom v kríkoch je najsilnejšia. Snová scéna okolo tejto témy mi prišla napínavá, mrazivá i správne snovo-povznášajúca, čo nie je v snových scénach zďaleka pravidlo. Výbornú hudbu z tohto filmu som poznal o dobrých 15 rokov skôr, ako som videl film. Asi by bolo výstižné zacitovať poslednú vetu z filmu: "Myslím, že to nie je také zlé" a ja po východniarsky dodávam : "No a ňe?" 80%. (17.02.2013)

Vraž do toho několik pytlů romantiky (první zamilování, adopce, šťastné manželství), paletu šutrů násilí (které vypadá zle, ale končí dobře), prošpikuj to jemně nakrájenými kaktusy inteligentních dialogů (o tom jak se má žít a pod.), k tomu si pusť písničku Randyho Newmana "I love L.A. (We love it)", a z vniklé hmoty postav Velký kaňon. Pozn 1: V oficiálním textu distributora stojí, že "vedle sebe koexistují přepych a brutální násilí". Bez ohledu na jazykový mišmaš (koexistovat je existovat vedle sebe), je ve filmu patrné, že násilí je předpokladem možnosti dalšího, již pozitivního, vývoje, a tím je vlastně propagováno. Pozn 2: Včera jsem se díval na film Nikose Grammatikose "Apontes" (režisér ani film nejsou na čsfd uvedeny, na IMDb má film vyšší ocenění než Grand Canyon, který vznikl v přibližně stejné době a byl rovněž oficiálně oceněn). Dosud jsem si nikdy nekladl otázku týkající se smyslu filmu, ale při provnání obou filmů ještě v čerstvé paměti mi přišlo, že zásadním rodílem mezi nimi je právě on. (10.09.2017)

Bohužel na celém filmu je nejlepší úvodní sekvence, při které se za doprovodu dobové hudby střídá NBA a rekreační basket. Co se týče děje, nic se nezdá vysloveně přitažené za vlasy, i když to, co se postavám přihodí, vůbec není banální, jak tu někteří jiní recenzenti tvrdí. Zdá se tedy, že film je ze života. Jenže není. Dialogy se hemží "filozofováním", zkrátka větami, jaké skuteční lidé nikdy neříkají. (09.10.2023)

Když jsem to kolem roku 1995 zahlédl v TV NOVA s podivným obrazem i zvukem, vůbec jsem si nemyslel, že se jedná o skutečný film. Kamarád, který se nenechal odradit a film viděl a řekl mi, že stojí za to. Následně se film objevil v našem tehdejším kině náročného diváka a já zjistil, že se o film jedná. Dokonce o dost dobrý film, který si přes drobné křečovitosti klestí cestu naším podělaným světem k naději! Hudba po letech vyčpěla, ale film s nádechem vůní magnolie a americké krásy zůstal. (29.12.2011)

Prirovnanie ku Crash alebo Magnólii ma vydesilo. Ani jeden z tých filmov ma nebavil. Naviac Kasdan ako režisér mi tiež príliš nesedí. Ale malo to pekný trailer a dobré herecké obsadenie, tak som to riskol a som spokojný. Podľa mňa to je keď nie najlepší, tak rozhodne najkonzistentnejší Kasdanov film. Taká mozaika osudov venujúca sa téme násilia, v ktorej centre sú ale dve rodinky. Jedna biela dobre situovaná a jedna čierna, ktorá sa potýka s gangami v jej okolí. Plus je tam ešte pár vedľajších trochu zbytočných liniek. Hlavne tá s tvrdým producentom násilných filmov Martinom ma príliš nebavila. Ale tie dve ústredné línie sú super a fakt som bol v napätí jak sa to celé vyvinie. Predsa len by človek od takej témy čakal niečo tragickejšie, ale prekvapivo to všetko vyústi prakticky dokonalým happyendom. A nech je to v niektorých prípadoch trochu nevierohodné, tak som bol za to znova rád. Fakt verím, že sa z tých dvoch rodín rôznej farby pleti a rôznych vrstiev (trochu zmätený dobrák Kline a rozvážny Glover) stali kamaráti do konca života. Naviac ma potešila aj mladučká Mary-Louise Parkerová hore bez. Ten pohľad stál za to. A to, že ten chlapec bol začínajúci Jeremy Sisto som zistil až na konci. Vôbec som ho nespoznal. 8/10. (05.08.2021)