Reklama

Reklama

Červený balónik

  • Česko Červený balónek (viac)
Krátkometrážny / Rodinný / Fantasy
Francúzsko, 1956, 34 min

Obsahy(1)

Francouzský středometrážní barevný film. který filmová kritika nazvala „čistě filmovou, pohybovou, rytmickou a barevnou básní". Je to lyrický příběh o přátelství mezi malým pařížským chlapcem Pascalem a jeho červeným nafukovacím balónkem. Od chvíle, kdy se ti dva sejdou, sleduje divák jejich osudy s nesmírným zaujetím. Usmívá se jako ti chodci, pod jejichž deštníky schovává malý Pascal svůj balónek před deštěm, má radost, když balónek pronásleduje a zesměšní přísného ředitele školy, chápe sympatie červeného balónku k modrému, napjatě prožívá s Pascalem pronásledování tlupou uličníků a společně s ním se mu chce zaplakat ve chvíli, kdy hladký povrch červeného balónku je proražen ostrým kamenem, a kdy balónek před jeho očima stárne, vrás-kovatí, splaskává a konečně pomalu a tiše umírá. To je nesporně jedna z nejsilnějších a při tom nejlyričtějších scén filmu, vytvořeného velkým umělcem režisérem Albertem Lamorissem, jehož srdce je vrchovatě naplněno láskou k dětem a smyslem pro filmovou poesii. (Filmový přehled)

(viac)

Recenzie (79)

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Pokud mám nějaký kultovní film, pak je to právě tento. Dětsky úchvatné, dospěle dojemné. Pustil jsem ho vnoučatům (věk ca. osm let - tak jako mi bylo při prvním shlédnutí - v dětství jsem ho pak viděl ještě několikrát - zkrátka kult). Tentokrát jsem s nimi film jen protrpěl, nechápali, o co se jedná a - ještě hůř - proč by se na něco takového měli koukat. Tak jsem si ho vzápětí promítl ještě v duchu - zkrátka kult. ---- S dovolením dědiců, podsunuji ještě recenzi Miana Nápravníka ---- Na dotaz, co chtěl říci svým filmem „Červený balónek“, zavrtěl Albert Lamorisse udiveně hlavou. To bylo tak –, vysvětloval. – Jednoho letního odpoledne jsem jel na motorce pařížským předměstím. Uviděl jsem balónek, který uvázl na pouliční lucerně, a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balónky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze. – Okamžik, pane Lamorissi. Otázka zněla: Co jste chtěl říci svým filmem „Červený balónek“? – Albert Lamorisse pokrčil bezradně rameny. Byl podrážděn. Ale nemohl odpovědět. Tazatel se ptal po druhé zbytečně. Lamorisse řekl jasně: „...a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balonky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze.“ Ve filmu „Červený balónek“, stejně jako předtím v „Bílé hřívě“ říká Lamorisse jedno a totéž: uniknout z tohoto světa plného krutosti, nenávisti a surovosti někam, kamsi, kamkoliv do říše svobody a poesie. Před čím uniknout? Před možnou katastrofou, kterou Lamorisse, citlivý básník obklopený nebezpečnou atmosférou posledních let, předvídá. V čtvrté dimensi jeho filmu visí vodíková puma. Z absurdního pocitu života vyrůstají kořeny Lamorissovy poesie. Poesie, která působí proto tak silně, že mluví současným lidem o jejich nejskrytějších obavách a instinktivní touze uniknout, uniknout kamkoliv, aby hodnoty lidského života byly zachovány. Nepochybně jde o filosofii resignace. Není záchrany leč v jakémsi pomyslném útěku, jenž však sám je nemožný, neboť planeta Země je příliš malá. O oprávněnosti takové filosofie lze diskutovat. O její pravdomluvnosti, upřímnosti a humanismu nikoliv. Láska k člověku je u Lamorisse příliš zjevná a nepopiratelná. Aby podtrhl tragickou bezbrannost člověka vůči katastrofě, stávají se hrdiny jeho filmů děti. Krutost spáchaná na dětech se umocňuje. Vidím v Lamorissových filmech jisté kontakty s filosofií Jean-Paul Sartra. Avšak nemyslím, že jde o čistý existencialismus. Existencialisté se svou kategorií volby volí často resignaci, která se tím stává vítězným naplněním existence. Lamorisse však nezvolil resignaci dobrovolně. Nepociťuje ji jako vítězství a dokonce ani jako uspokojující řešení. Rád by se jí vyhnul, ale logika společnosti, v níž žije, mu nedává žádné naděje. Jeho únik je plný smutku a Lamorisse odchází s této Země nerad. Z donucení. Na druhé straně se však jasně prosazuje existenciální nevíra v možnost positivního kontaktu mezi lidmi. Zde je zároveń jeden z důvodů, proč Lamorisse potřebuje tak málo dialogů anebo proč je nepotřebuje vůbec. Jeho osamělí hrdinové jsou obklopeni skleněnou stěnou, kterou nepronikne slovo. Odkázáni do své samoty nemohou bojovat. Mohou pouze ustupovat. Uniknout. Jsou to pronásledovaní opuštění ptáci, hledající asyl mimo tento svět. Je zajímavé, že hrdinové Lamorissových filmů nezachrańují sebe. Zachraňují buď krásného divokého koně nebo balónek. A kůň i balónek jsou tu abstrakcemi stejného rodu. Nejde tedy jen o záchranu fysického člověka, nýbrž především o záchranu jeho nejryzejších ideálů. Divoký kůň nám vnucuje představu svobody. Červený balónek je symbolem čistoty a krásy, poetickou připomínkou našich dětských her a snů. To všechno je ohroženo. Ale Lamorissovi hrdinové neznají nikoho, kdo by přispěl na pomoc. I kdyby ho znali, nemohli by se s ním domluvit. Odcházejí proto do moře nebo mraků a stejně tak by mohli odcházet do pusté stepi nebo do nekonečných sněhových polí, kde není ničivých zákonů, které vládnou lidské společnosti. Jde-li u Lamorisse o filosofii vyúsťující v resignaci, zdá se logické, že je pesimistickou. Avšak divák, zvláště při filmu „Červený balónek“, pocity absolutního pesimismu nemá. To souvisí s Lamorissovým humanismem. Básník, stojící uprostřed světa, jehož struktura je labilní, v kterém nerovnováha mezi válkou a mírem se mění co chvíli ve prospěch jednoho nebo druhého ramene vah, není schopen se stát rozhodným prorokem budoucnosti. Katastrofu předvídá, ale nikoliv s naprostou jistotou. Zvláště proto ne, že positivní hodnoty jasně vidí, věří v ně a bouří se proti jejich likvidaci. Lamorissova filosofie je filosofií pocitu a nikoliv vědeckého systému. Nicméně filosofie pocitu má v umění své místo a oprávnění. Často bývá citlivější, jemnější a sensitivnější než nejpřesnější výpočty exaktní vědy. Často však zůstává bezradnou: Básník však není nucen podávat hotové budoucí dějinné řešení společenských konfliktů, které líčí, říká Engels. V umění platí upřímné a pravdomluvné vyjádření osobního vidění a cítění víc, než chladná odosobnělá rozumová spekulace. Proto je Lamorissovo umění přesvědčivé. Lamorisse diváky svou láskou k člověku dojímá. Tím je získává pro svůj humanismus. A proto ať je v jednotlivých otázkách jakkoli v právu nebo v neprávu, jeho umění má positivní a progresivní význam. Otázkou zůstává další Lamorissův vývoj. Neboť cesty, kterými půjde, mohou směřovat právě tak do nihilistické skepse jako k silnému vzdoru proti mefistofelským silám společnosti. _______________________________________________________________ M.Nápravník, „Filosofie katastrofy u Alberta Lamorisse“, Kultura, č. 25, 1957, s.9. ________________________________________________________________ () (menej) (viac)

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Červený balónek je rozkošným příkladem, že k vytvoření působivého filmového díla je zapotřebí především důvtip, fantazie a hravost. Není nutné mít ve filmu exploze, nebo těžká duševní rozpoložení. Nádherná dobrodružství lze prožívat i s nafukovacím balónkem. Červený balónek rozsvítí všední den, trpělivě čeká na svou chvíli, kdy do tváře malého chlapce vtiskne radost a prostý a uvolňující pocit štěstí. Červený balónek je rozpustilým uličníkem, laskavým kamarádem, hravým společníkem i přátelským kumpánem. Dráždí morouse a chlapeckou rivalitu. Potěšením jsou obrazy, které hladí poletující balónky i nadšené líce diváků. V kameře je celá ta lehkost, přívětivost a vroucnost tohoto díla. Kamera si hraje, převrací a pošťuchuje. Vítězem jsou balónky. A laskavost! Červený balónek je hravá láska k životu! Červený balónek je filmová báseň, která umí majestátně opěvovat všechny malé krásy života. ()

Reklama

Dr.Zhivago 

všetky recenzie používateľa

Jeden z nejkrásnějších středometrážních filmů, které kdy byly natočeny. Toto dílko zobrazující kontrast jak v barvách, tak především v lidských povahách je mistrovským zobrazením nevinné dětské duše, které se střetává s velkoměstem tváří v tvář a především krásnou ukázkou lásky člověka k dětem. Dnes po letech od vzniku tohoto klenotu máme jedinečnou možnost vidět zakonzervovaný svět a vzhled tehdejší Paříže. Města tehdy ještě neokupovaného turisty. Přestože film chvílemi skutrečně působí jako němý svým významem a dopadem na diváká promlouvá každým filmovým záběrem. Červený balónek se stal pro Tarkovského nedostižným ideálem a jen díky tomu se režisér rozhodl natočit Ivanovo dětství jako poctu svému vzoru. Albert Lamorisse byl za svůj počit oceněn oscarem za původní scénář, roli malého Pascala ve skutečnosti zahrál jeho vlastní syn. ()

swamp 

všetky recenzie používateľa

Je zajímavé, jak se někteří filmoví tvůrci snaží probudit v divákovi emoce. Natáčejí dlouhé filmy, vymýšlejí zápletky, dějové obraty, prvoplánové ataky na naše city. A poté divák (třeba já) narazí na francouzský krátkometrážní hraný film o červeném balónku, ve kterém se téměř nehovoří - a emoce jsou na světě. Tak přirozeně a nenuceně. ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Famácká nutnost vidět. Kdysi mi připadal film docela - ne úplně - zajímavý, i když mi ten kluk šel na nervy od začátku a červený balonek časem taky. Po letech viděno znovu a ten nepříjemný pocit se jen prohloubil. Oceňuji záběry Paříže 50. let, ta už taková nikdy nebude, ale jinak je to strašně černobílé - kluk najde balonek (kdo ho asi na tu lucernu uvázal?) a setkává se s výjimkou školníka se samými zkostnatělými a závistivými lidmi, kteří mu balonek = fantazii závidějí. Až odletí asi do toho světa fantazie. Nějak mi prostě chybělo něco víc. Hravé schovávání balonku pod deštníky kolemjdoucích mi po chvilce už tak hravé nepřišlo, tu poetiku tady z velké části kradou uličky Paříže, a tak nějak mi chybí něco hlubšího - třeba rozvedení holčičky s modrým balonkem nebo proč zrovna tenhle kluk, a jestli za tím nestojí nějaký balonkový pohádkář...). Takhle to vyznívá jako neučte se, nechoďte do škol, šlehněte si nějakou drogu a lítejte. Vlastně mi teď přijde, že poetice, fantazii a svobodě tenhle film dělá jen medvědí službu. ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (11)

  • Svoji televizní premiéru si odbyl roku 1961 jako speciální epizoda seriálu General Electric Theater na CBS, avšak byl odvysílán černobíle. (HellFire)
  • Film se natáčel v Pařížské čtvrti Ménilmontant (melipa)
  • Jako součást distribuce byl tento krátký film poslán do stovek škol po celé Americe. (HellFire)

Súvisiace novinky

Zlín Film Festival s vůní  Francie

Zlín Film Festival s vůní Francie

04.05.2016

Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené