Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)

(viac)

Recenzie (89)

raroh 

všetky recenzie používateľa

Ukrajinské pohádkové motivy (nahlížené okem romantické poloviny 19. století v poněkud filozofickém náhledu, viz i Erben, ale nemyslím si, že někdy úplně od věci - rozdíl sakrálního a světského prostoru je dobře postižen) naroubované na sociálně realistickou tematiku upadajícího pravoslavného kléru, který se rozhodně nemohl v intelektuální úrovni s českým katolickým, neřkuli evangelickým ani trochu srovnávat (třebaže si někdo myslí, že jde o antiklerikální propagandu) a mystické záchvaty Gogolovy. Adaptace je více v duchu sovětské pohádkařské školy (viz i loutkové partie Ptuškovy) než toho, jak Rusové tehdy točili třeba Dostojevského či Tolstého. ()

MikO_NR_1909 

všetky recenzie používateľa

Podobenská odnož Valérie a týden divů z formálneho a gotické substancie poetických legiend kratučkého poviedkového charakteru, vyčarili z prostučkého deja kadenciu strachu, ktorým ľudské zákutie trpí. V mnohom pripomína tematickú os alkoholických vášní v súvzťažnosti so Sjöströmovým Körkarlen (1921), avšak prostriedky a spôsob rozprávania sú úplne iné. Tak krásne, ako sa dá kumulovať opisnosť hrozieb každučkého odtieňu, aby uplatnil jednak ducha doby, tak nechal vyniknúť eleganciu výpravy a príbehovú temnosť, to na východe nebývalo zbožným pravidlom. V článku http://www.9em.sk/sovietsky-film-vij/ som mu venoval viacej priestoru. ()

Reklama

Stanley 

všetky recenzie používateľa

Nahlíženo optikou jungiánské psychologie bychom mohli říci, že jde o brilantní znázornění duševního souboje mladého studenta bohosloví s jeho vlastními psychickými obsahy v průběhu jeho zasvěcení (procesu individuace). Konkrétně ukázková konfrontace s archetypem animy (mladá krásná dívka i stará čarodějnice) a doprovodný střet se stínovými silami (nejrůznější zde vyskytnuvší se bubáci a především samotný hrůzostrašný Vij). ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Nádherná atmosferická hororová pohádka s vynikajícími kulisy a podmanivou hudbou Karena Chačaturjana. Má to svoje obrovské kouzlo. Na prdel mě posadila kamera (zejména v kostele během tří nocí, kdy se Chomov má modlit za mrtvou dceru jistého bohatého hodnostáře). Povídku od Gogola jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale film mě zaujal natolik, že pálím za pět!! ()

kwietitze 

všetky recenzie používateľa

Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi) ()

Galéria (43)

Zaujímavosti (9)

  • Při prvním večeru v kostele teče Pannochke (Natalya Varley) po tváři slza, která ale steče dál, než jak je ukázáno v dalším záběru. (Duoscop)
  • Ve filmu si zahrálo i 50 vran (odchycených ve vesnici, kde se natáčelo) a devět černých koček. (Dlee)
  • Film se inspiruje bájnou postavou Vije z východoslovanské mytologie, který má být duchem nebo démonem, který je někdy také nazýván „posel smrti“. (topr harley)

Reklama

Reklama