Kenpú denki Berserk

Aký zdesený som bol keď som zistil, že druhá séria ktorá by dokončila príbeh nikdy nevznikla. Berserk nieje len anime ktoré sa vyznačuje neobvyklou brutalitou. Je to predovšetkým temný epický príbeh o ceste za mocou, ktorá vedie cez nesčetné bojiská posiate padlými vojakmi. Silné ústredné duo sa vykrištalizuje hneď behom úvodných častí a strhne zo sebou diváka na cestu, ktorá každou časťou naberá temnejšiu zlovestnejšiu atmosféru. To či pokračovanie vobec bolo plánované je pre mňa otázka, no minimálne bezprostredný dojem bol, že príbeh sa neukončil. Po dlhšom rozmýšľaní by však oný záver mohol byť kľudne adekvádnym zakončením ztemnujúceho sa príbehu.....(10/10) (24.03.2010)

Celý príbeh som doslova zhltol za jeden deň. Dovolím si tvrdiť, že sa jedná o jedno z vrcholných diel anime v svojom žánri. Epická cesta za splnením svojich cieľov nikdy nie je jednoduchá. No nemalo by sa po nej ísť cez mŕtvoly, za cenu nešťastia a obetovaním svojich najlepších priateľov. Príbeh bol plný emócií, ktoré častokrát neboli vyjadrené slovom, ale priam sršali s postáv, s ich činov, ich gestikulácie a mimiky tváre, čim chcem zároveň pochváliť ak skvelé grafické prepracovanie. Jednotlivé epizódy na seba nadväzovali a príbeh bol celý čas napínavý, čo ma nútilo hneď po skončení jednej časti kliknúť na ďalšiu. Nebola tu núdza a vla bojových scén, aj keď miestami to s tými potokmi krvi preháňali. Vyzdvihujem aj kvalitný opening a ending song. Časti 2-20 po úsek ako Guts opustil spoločenstvo boli úplne vzorovým anime, doporučoval by som pozrieť každému fanúšikovi anime. Čo sa týka tých ostatných častí, tie u mňa znížili priemerné hodnotenie celej série tak o 7%... ale nebyť nich tak sa nevysvetlí prvá časť ani celý zmysel a hlavná myšlienka série. (25.01.2011)

Kdo by řekl, že v údajně nejkrvavějším anime historie bude mít hlavní slovo homoeritický pnutí mezi drsným blbečkem Gutsem a panenkovským vojevůdcem Griffithem, navíc krásně podbarvený sborem eunuchů? Já ne a zpočátku mě to dost zaskočilo. Když jsem se ale po pár výbuších smíchu konečně naladil na tu jejich zamilovanou chlapáckou notu, zhodnotil jsem tenhle motiv i jako docela zajímavej. Takže ne, homofobie není tím, co mi zabránilo Berseka docenit. Pes je opět zakopaný v tom, že je tohle anime napěchovaný snad všemi klasickými anime neduhy, snad kromě pitvoření. Takže je to plné absolutně, ale fakt absolutně plytkého filozofování, ze všech stran se na člověka řítí japonský snobismus a fascinace kastovním systémem a urozeností (ano, opravdu potřebuju, aby mi šlechta nejmíň dvacetkrát řekla, že Griffitha nesnáší, protože není urozený - od minula jsem to určitě zas zapomněl...), japonská úchylka pro prázdný kecy (souvisí s filozofováním, ale taky jen prostě se žvaněním), nejlépe uprostřed bitvy, reprezentovaná otravným Adonem Coborlwitzem, prodlužuje seriál snad o dva díly. A jak já nesnáším vyslovování zjevného! Což je bohužel topos, ve kterém jsou Japonci "mistři nad mistry". V Berserkovi se toho dočkáme kolikrát i s patřičným obrázkovým flashbackem. Ale abych jen nenadával - Berserka jsem si přeci jen užil. Chválím příběh, chválím kresbu, která je sice kolikrát statická, ale i tak vyvolává dojem dynamiky. A chválím práci s postavami během posledních cca 3 dílů. Hlavně Griffith, když už konečně zmlkne, jakoby teprve tehdy začal vyprávět. A to hlavně skrze pohledy, držení těla a situace, co se mu dějí před nosem. Tomu říkám výborná práce s postavou. Bohužel přišla příliš pozdě, načež bylo vše zmařeno uspěchaným finále. (10.03.2015)

Láska na první pohled to opravdu nebyla – přece jenom tak častá statická animace není úplně user friendly. Navíc mi Berserk od pohledu vizuálně neseděl. Postupem času mi to už ale bylo úplně jedno, naopak, cítila jsem, že tahle forma sem prostě patří. Chtě nechtě vás začne Griffith a spol. fascinovat. Začnete polemizovat nad tím, co je správné, co ne; uhranutí se donutíte přemýšlet, proč vám běhá mráz po zádech, když k tomu zdánlivě není důvod. Navíc vás vývoj událostí po prvním dílu na chvíli tak nějak ukolébá, takže třebaže časem tušíte nějakou zradu, finále vám prostě otevře ústa a vyvalí oči. Přechod do temnoty, té pravé, je vskutku impozantní. (21.09.2011)

Do brutálně krvavé a nelítostné, dospělé středověké řeže (postupného vzestupu žoldácké kumpanie Jestřába ke slávě a jejího lídra Griffithe k vladařskému snu) výrazně zasáhnou démonické fantasy prvky až závěrečné pětině, která drsně promění celé vyznění, nalomí a rozšmelcuje vyklenuté charaktery a nechá nepřipraveného diváka jen zírat (případně si honem běžet ověřit, že neuzavřená 25. kapitola byla opravdu tou poslední). Zmínit musím slabou animaci, ulehčující si práci množstvím statických obrázků. (23.11.2018)