Piry Valtasara, ili Noč so Stalinym
The Feasts of Valtasar, or The Night with Stalin
Obsahy(1)
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (36)
U nás se o životě v době totality točí komedie plné tzv. laskavého humoru o tom jak to češi všechno pěkně švejkovali a nakonec to všechno dobře dopadlo. V Rusku, kde je historická zkušenost o poznání horší by takovýto humor asi nebyl na místě. Tahle dobová komedie je nasáklá humorem, který bych nazval děsivý. Z filmového setkání s generalissimem, i přes všechny ty směšné nesmysly které kydá, opravdu chvílemi mrazí. Alexej Petrenko ztvárnil Stalina naprosto skvěle a i přes komické prvky věřím, že reálně. I jeho výraz tváře značí cosi neurčitého mezi nevědomím a zákeřností, takže ani filmový divák (naštěstí jen to), nikdy neví na čem je. Podobný je i celý film - neustále mistrně balancující mezi komedií a politickým hororem. I pro něj je příznačná nevyzpytatelnost a neočekávatelnost toho co přijde v příšítím okamžiku. I přes uvěřitelné vtipy, jejichž humor vychází z neustálého soupeření v podlézání nejvyššímu, na vás padne tísnivá atmosféra zlé doby, kterou korunuje závěr. ()
Snímek, jehož mrazivost spočívá v trvale přítomné hrůze skryté za kulisami všeobecného veselí a pohody. Jedna z nejzajímavějších vedlejších postav je dlouholetý Stalinův důvěrný přítel, abcházský vůdce Nestor Lakoba (Beria jej později nechal otrávit a celá jeho rozvětvená rodina byla vyvražděna). Jeho ve filmu prezentovaná záliba v sestřelování vajec z hlav kuchařů je historickou skutečností - tento varietní kousek Lakoba rád předváděl na večírcích, aby doložil své excelentní střelecké schopnosti. ()
D9ky skvělé práci autorů s jednou hostinou a několika málo flashbacky by se dalo psát mnohé: o paradoxu, díky němuž první země socialismu (nejpokrokovější to epochy) dokázala za 20 let existence jen oživit dávné byzantinské patrimoniální praktiky, v nichž je panovník sluncem - všechny svou velikostí ozařující a k němuž se všechny pohledy a naděje národa zase vracejí. Nebo o tom, jak se gruzínský terorista stal ruským vládcem atd... Jako filmařský a umělecký paradox (ale díky za něj) mi však osobně připadá, že kvůli mistrovství autorů filmu i knižní předlohy se postava Stalina vymaňuje z jednoduchého manichejského dělení na absolutní dobro a zlo, den a noc. Krutost zůstává, ale nejednoznačnost jeho gest, stejně jako téměř dojemná (samozřejmě vyfabulovaná) Stalinova zpověď a výpověď o moci, dělají tuto krutost uvěřitelnou, protože lidskou. Protože člověk je vždy spíše hádanka, než ztělesnění principu (ať zla nebo něčeho jiného). Autorům se podařil divácky velmi vděčný paradox - věrně ukázali Stalinovy nejhorší stránky, ale udělali z něj člověka. Pravý opak se dařil filmům typu "Pád Berlína" atp. ()
Úvod a záver sú obohacujúce, lebo toto sa v sovietskom filme nesmelo... Samotný príbeh rozpráva o jednej bezvýznamnej návšteve Stalina v Abcházsku. Vystrojená hostina je len priestorom na všemocný strach, ktorý sa vinie ako červená niť celým filmom. Kto pozná dejiny a postavy, ktoré sú zobrazené, ten si film užije priehrštím. ()
Toto drama tak trochu připomíná Unaveni sluncem. Stále to vypadá, že se nic neděje, panstvo se baví a pak to bouchne, tady ovšem potichu jako prd. Soudruh Stalin totiž nebyl navenek cholerikem jako Hitler. O to víc to v něm bublalo uvnitř. Když se v srpnu 1939 vrátil z Kremlu německý ministr Ribbentrop, vyprávěl unešeně Hitlerovi, že Stalin je velká osobnost a vůbec nevypadá jako diktátor. A tento film to naprosto nenásilně ukazuje. Stalin mlvil potichu, s rozvahou, aby světu ukázal, že je tím hodným tatíčkem, který to se všemi myslí dobře. Po jeho smrti taky miliony Sovětů plakaly, přestože byl největším vrahem v dějinách! Nechtěli věřit zlověstným pomluvám, přestože poslal na smrt desítky milonů Rusů! Stalin se roztleská a všichni tleskají do umoření s ním. V Solženicynově Souostroví Gulag se o podobném případě píše. "Tleskalo se deset minut v kuse, ten kdo přestal první dostal deset let v gulagu". Stalin řekl vtip, kdo by se nerozesmál, dopadl by stejně. Všechny aspekty Stalinovy osobnosti jsou v tomto krátkém dílku obsaženy. Vždyť pohleďme na kuchaře, který musí vše ochutnávat, aby nebyl Koba otráven. Paranoik, to je slovo, které ho vystihuje naprosto přesně. Všechny závěsy v Kremlu musely být metr nad zemí ustřiženy, aby se tam náhodou nemohl skrývat atentátník. Autoři si rýply i do Stalinova nepříliš vzhledného obličeje. Byl nazván poďobancem, ač ani jeho představitel poďobaný ve filmu nevypadal. Ve skutečnosti prodělal malý Josif v šesti letech příušnice a do konce života měl obličej samou vyrážku. Každý film či fotografie pořízené za jeho života to musely pečlivě skrývat. Ve fillmu se objeví i historické osobnosti - Stalinovi pobočníci. Roli zde hraje i Berijova manželka. Ta se odvážila baťuškovi odporovat, když nechtěla zatancovat. Však taky potom mnoho let strávila ve vězení a ani Berija s tím nic nemohl udělat. Ten sám hrál v sovětském mocenském aparátu obrovskou roli. Zde vidíme, jak Stalin nevydával žádné rozkazy k zabíjení. Berija se musel vtírat o potrestátní nepřátel. A Stalin pak geniálně poradil (vždyť byl na dovolené, tak nepracoval) Lavrentiji, aby potrestal jeho bratra! S lidmi slitování Džugašvili neměl. Každý den podepisoval rozsudky smrti, a když jich jeden den podepsal 6000, připsal tam "Málo!" I to, že se Stalin cítil Rusem, ačkoli byl rodilým Gruzíncem je ve filmu zmíněno. Sám pak neruské národnosti potíral s obdivuhodnou razancí. Co říci závěrem? Autorům se podařilo věrně ukázat tohoto zločince tak jak se jevil světu naprosto věrohodně. Skvělý scénář, skvělé herecké výkony, skvělá režie ... skvělý film! ()
Zaujímavosti (2)
- Alexej Petrenko se ujal úlohy Stalina tak přesvědčivě, že si později roli zopakoval i ve filmu V srdci bouře: Churchill ve válce (2009) a šestidílném dokumentárním cyklu II. světová válka: Za zavřenými dveřmi (od r. 2008). (Nach)
Reklama