Godzilla Minus One

„Oceán patosu, dáme si do nosu!“ Při vší úctě k japonskému válečnému traumatu i k faktu, že Godzilla je jejich národní klenot, tento způsob ještěrky zdá se mi poněkud nešťastným. Moře patosu, dějové zvraty podle hollywoodského mustru a hrdina Koichi jako neusmrtitelný klikař. OKÉNKO S KLIKOU: [][] Co všechno přežil? ≈≈ Pilotování letadla kamikaze v poslední den války. ≈≈ Jako jediný přežil útok Godzilly na ostrov Odo. ≈≈ Jen o fous unikl její tlamě při zničení lodi Kainshinmaru u souostroví Ogasavara. ≈≈ Sandál mu nerozhodil ani blízký výbuch atomovky, jadernou ještěrkou z kloaky vyvržené na město Ginza. ≈≈ Rozdýchal i druhou sebevražednou misi v kokpitu letadla, při finálním souboji s obludou. ≈≈ Suma sumárum, přežil 2x své kamikaze a 4x útok Godzilly! Ten by přežil snad i harakiri. [][] Pobavila i nelogičnost scény s freonem, bublajícím ještěrce pod zadkem. Ona čouhá z vody po pás i s panděrem, jak stojí na zadních, čili pod ní je očividně mělčina, žádných 1500 m hloubky! Tři hvězdy za scény poválečného zmaru a beznaděje, mezi chatrčemi z materiálů co dům v ruinách dal. (07.02.2024)

Nie som fanúšikom väčších plazov a obojživelníkov, ale na Godzillu sa oplatí počkať, je pekne veľká a vysoká, no a Japonci tiež zjavne povyrástli, pretože s jaštericou si vedeli poradiť ešte lepšie než s Pearl Harbor. No na japonskej filmarine mi trochu vadia výrazové prostriedky, ktoré sú buď absolútne neemočné až neherecké, alebo extrémne ukričané a uplakané. Ale na sedemdesiate narodky šupinatého kolosu slušná ukážka toho, ako môže byť "atomic breath" ešte smrteľnejší než tvorba Atomic Kitten. (01.01.2024)

G-1.0 je snímek o tragédii, kterou přináší nečinnost a strach. O motivaci, která donutí jedince k akci a finální oběti. Pravý opak tomu veselému americkému blbnutí, stvořenému pro odpočinkovou zábavu co jsem viděl před pár dny. Japonci zde otevírají staré rány a využívají k tomu metaforu vzniklou z dvou jaderných pum, které Oppenheimer naservíroval americké armádě k rychlému použití. Zlomení lidé, kteří se pomalu staví na nohy po prohrané válce, aby byli pošlapáni další katastrofou. Ohromující destrukce, podpořená burácivým hudebním doprovodem, živelné postavy, kde vás zajímá kdo přežije a kdo ne. Překvapivý hlavní hrdina - zbabělec. Žij. (02.05.2024)

Hned ze startu zahlásím, že Godzilla Minus One se, za mě, instantně stává jednou z top 3 všech G-filmů (spolu s prvním filmem a Shin Godzillou). Je tam všechno proč divák tenhle sedmdesátiletý filmový fenomén miluje (pokud ho miluje). A tady je nutný si říct, že výborný godzillácký film je výborný právě i pro některá specifika která by jinde byla zásadním nedostatkem. Godzillácké filmy tradičně pracují s poměrně závažnými psychologickými či politicko-sociálními motivy, které ale přednáší jaksi naivně, pitomě, nešikovně, s přehnaným pathosem a melodramatem. Stejně tradiční je třeba i absurdita zápletek (především plány na likvidaci Godzilly bývají úlet) Je to stylizace kterou fanoušek očekává a snad až vyžaduje (fakt nikdo není zvědavý na japonský G-film co se bere smrtelně USA-vážně). Minus One s tímhle bravurně pracuje a dokáže doručit vše co divák žádá a přitom být stále kreativní, překvapivý, vtipný, krutý i milosrdný, dokáže pomrkávat po divákovi obrazovými citacemi a analogiemi na předešlé filmy.. a hlavně (!) dokáže to všechno vybudovat na charakterech na kterých divákovi záleží a na Godzille která je pro tyhle charaktery opravdovou hrozbou.. Má to parádní soundtrack. Jediné co bych vytknul je herecký projev R. Kamikiho, který ne vždy odhadnul míru ještě přípustného přehrávání (jinak snad všichni ostatní hrajou parádně). A osobně je mi pořád líto, že japonci upustili od gumových obleků a přešli na CGI které sice drží v nějaké sympaticky stylizované "neumětelskosti", ale chlap v obleku je prostě chlap v obleku. PS: Fakt, že tohle, i v obecně drahém japonsku, stálo jen 15mega, napovídá, že je cosi ekonomicky shnilého v království Hollywodském. (03.12.2023)

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)