Plaváček

Občas skouknu. Dnes mi tedy velmi zaujal ten řetěz, co má král Bobek na krku. Je to takový podobný možná těm, co měli mafiáni v následných devadesátkách :-) ...Ano ty kostýmy... je asi vidět doba vzniku pohádky (osmdesátky). A někomu to vadí tak moc, že tady napíše "kostými", čímž u mne přebije tu jejich výraznost. A dost. (18.12.2022)

Se zpěvy a úsměvem se pokusíme utopit dítko, ze kterého se vyklube Plaváček Hložek. Král jak z udělání vleze i do rybářské chalupy a z upřímného zájmu o poddané zjistí, co před lety na topení dítka zbabral. Sudička to vylepší, protože: "slovo krále marná sláva, v moci mé se hříčkou stává". Po všech složitých peripetiích zůstane princezna Bartošová Plaváčkovi na krku, čímž se v perspektivě současného bulváru ukazuje, že by se Plaváček býval měl líp, kdyby se utopil. (14.10.2012)

Skvělá melodická hudba, která je psaná na tělo jednotlivým protagonistům známé pohádky a přitom zní kompaktně. To že něteří zpěváci jsou toporní jako herci bych odpostil. Typově Bobeb jako král, Černoch jako ihlíř, Helekal coby rybář jsou petfektní. Stejně jako Adam jako stařec nebo převozník Drobný. Trošku přestáŕý je chlapec ala Neckář. Ale hudebně tam sedí perfektně. Ale to snad všichni. A to i Hložek s Bartošovou. Sice jsou herecky asi nejslabší. Ale jak jsem psal. Hudebně je to psané na tělo. Koho musím vyzdvihnout jsou všechny tři sudičky - Finkovou, Molavcovou a hlavně geniální Kozderkovou. Co mi kazí celý vizuální vjem - to jsou šílené kostýmy. (05.07.2020)

Velice netradiční zpracování Tří zlatých vlasů děda Vševěda, které je podle mne mnohem lepší než její starší poetické zpracování z roku 1963. Na televizní poměry se jedná o velice zdařilou pohádku, která je postavená na libozvučných a malebných textech písní. Za celou dobu jsem nepostřehl ani jedno promluvené slovo. Veškeré dialogy a monology jsou zpívané. I proto se v pohádce objevuje plejáda tehdejších známých zpěváků a zpěvaček jako Pavel Bobek (král), Marie Rottrová (královna), Iveta Bartošová (princezna), Plaváček (Stanislav Hložek), děd Vševěd (Josef Zíma a Pavel Vítek) atd. Ze všech těchto herců mi nejvíce vynikla postava krále. Pavel Bobek tuto zápornou roli velice dobře zazpíval, navíc texty mu byly dokonale napsané. Jen jeho herecké výstupy byly lehce toporné. Což defacto všech zúčastněných. Jestli se mi ale někdo nelíbil, tak mladá Bartošová. Tady je to ještě takové mladé pískle, obzvláště vedle Rottrové, které jsou parádně vidět kozy v průsvitném výstřihu. To byl podle mě nejkrásnější kostým i přes ty otřesně nabírané rukávy. [1283. hodnocení, 65. komentář, 47%] (09.12.2020)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)