Plaváček

Tragikomické spojení zpěváků, kteří neumějí hrát (s výjimkou Laďky Kozderkové v roli Sudičky a Josefa Zímy) a kteří po pravdě řečeno ani co hrát nemají. Slaboučká až únavná kolovrátková diskohudba, okázalé kostýmy, které by se hodily spíš na divadelní scénu, režie bez jediného nápadu. Pohádka je tak nudná, že dnes má cenu se na ni dívat už jen jako na dokument o tom, jak vypadaly a zpívaly naše popové celebrity na sklonku totáče. (21.10.2012)

Ještě než začala Bartoška pravidelně vystupovat v telenovele Blesk a Aha!, mihla se v několika filmech, kde vždycky někoho uhnala k provedení oddacího rituálu na MNV, ať už šlo o páření upírů, nebo tady - v příběhu o týpkovi, který neví, že koš děravější než pirátské plachty opravdu nemůže plavat. No nevadí, alespoň víme, jak se dřív řešila otázka regulace porodnosti. A taky že si s adopcí hlavu příliš nelámali. Herců tu moc nenajdete, všechno to jsou pěvci 80. let, kteří hrají asi jako členové školního neochotnického klubu. Navíc hudba, na níž TV film stojí, je většinou naprosto příšerná, jen s čestnou výjimkou písniček, které zpívá Pavel Bobek, nejsympatičtější postava. Jinak je to celé taková slabota a unylá pitomost, až je s podivem, že se v ní chtěla nudná mainstreamová elita 80. let ztrapnit (krom Bobka samozřejmě!). Vyřešit problém nedostatku zpívajících herců nasazením zpívajících neherců je srovnatelný s řešením, že tonoucímu hodíme na pomoc pláštěnku, aby nebyl příliš mokrý. (27.10.2013)

Bať, Popelka, Zlatovláska a Plaváček, to jsou mé TV pohádky z nejmilejších. Ale zatímco v Popelce je na hraně výkon samotné Hruškové, ve Zlatovlásce kraluje sentiment Peškův, tady je všechno v symbióze. Vynikající kostýmy (zejména ty božské nabírané rukávy) a ta skvělá papírová atmosféra. S herectvím počítáno nebylo, ale například Bartošová později ve Svatbě upírů dokázala, že byla zbytečně podceňována a mohla udělat i několik dialogových pohádek. (18.03.2011)

Československá hudební televizní pohádka, jež unikátním zpívaným způsobem zpracovává známý příběh o Plaváčkovi od K. J. Erbena. V této pohádce jsou totiž do všech rolí obsazeni známí zpěváci populární hudby a veškeré dialogy či slova vypravěče jsou zpívané. Hlavní postavu Plaváčka ztvárnil S. Hložek, zlého krále P. Bobek, královnu M. Rottrová a princeznu přelíbezná I. Bartošová. Ve vedlejších rolích se objevili uhlíř K. Černoch, rybář J. Helekal, děd Vševěd J. Zíma, sudička L. Kozderková, převozník M. Drobný či nešťastný mládenec V. Neckář. Pod dominantní a velmi zdařilou hudební složkou je podepsán P. Skalický, je až s podivem, že Plaváček byl jediným filmovým hudebním počinem tohoto skladatele. Herecky se mi z našich pěvců nejvíce zamlouval P. Bobek, jehož zpěv byl podpořen velmi chytlavou rytmickou hudbou. Noční duet děda Vševěda s jeho matkou byl hudebně taktéž velmi povedený. Jedná se o velice milou záležitost z dílny paní režisérky J. Pokorné-Makoszové, přičemž za hudební doprovod ve stylu popmusic 80.let pana Skalického dávám hvězdu navíc. (06.11.2016)

Já se od této pohádky nikdy nemůžu odtrhnout, takže když jí reprízují v tv, tak si rovnou rezervuju čas, aby mě nic nerušilo. Prostě si tu pohádku užívám. Považuju za skvělý nápad obsadit zpěváky. Některé kostýmy byly šílené, tedy pokud se to týká střihu. Barevnost mi nevadila. Písničky jsou opravdu hodně chytlavé. Po skončení mi vždycky strašně dlouho zní v hlavě. (21.10.2012)