Na lavici obžalovaných justícia

Seriál který má dost výrazný etický a dokonce mystický přesah, jsem zhlédl až po 13 letech. Je škoda že NADPRŮMĚRNÝ seriál neměl pokračování, i když kdoví jak by dopadlo. Soudcem se staneš, až tě začne trápit možnost že budeš soudcem špatným. Na lavici obžalovaných justice (24.11.2011)

NEJLEPŠÍ SERIÁL VŠECH DOB, PŘI JEHOŽ SLEDOVÁNÍ MĚ MRAZILO V ZÁDECH! Občas (hlavně ze začátku) trochu ruší ochotnické herecké výkony, ale jinak je to brilantní sonda do zákulisí justice. Autoři si neberou servítky a loupají okresní soud jak banán, včetně takzvané nezávislosti soudců, včetně krádeže listin ze spisů, včetně osobních vazeb soudců atd. Tím, jak je to civilně a samozřejmě podané, odpadá určitá senzacechtivost, ale o to víc vyniká hrůza a mrazení z toho, jaké mechanismy rozhodují o našem životě. Tím mi tento seriál trochu připomínal některé projekty BBC, třeba ministry. Myslím, že se podařilo mezi řádky vystihnout i pocit určité nadřazenosti, kterou soudci mají nad ostatními smrtelníky, o nichž mohou beztrestně rozhodovat. Třešničkou na dortu jsou mystické vstupy z místní "věštírny", které to celé posunují ještě o level dál. Prostě, nenašel jsem tam jediný falešný tón. (23.03.2014)

Hm, jak to vyhodnotit, když na jedné misce (zde skutečně příznačných) vah máme výborný vhled do myšlenkových pochodů soudců a někdy až přespříliš negativistický náhled do fungování celé justice, a na druhé misce jakýsi podivný pokus oživit celou věc jakousi malou českou variací na Twin Peaks? Podle mě nebylo třeba věc takto ozvláštňovat... Pozitivní dojmy však převažují, jde v naší zemi o ojedinělý počin, a ne špatný. Takže - bratři a sestry studující obor Právo a právní věda, dělejme tak, aby se věci neděly tak jako v tomto seriálu, který si nezasluhuje více než 60%ní hodnocení. (02.08.2006)

Jiří Křižan, scénárista seriálu, měl s režimem také svou, jak jinak než velice negativní, zkušenost. Děj se odehrává před deseti lety, ke změnám dochází postupně, snaha o realističnost je patrná, slova o agitce zase směšná, jedinou (malililinkatou) výtku bych měl k jazyku dialogů, který mi někdy připomínal "Hostinec u Kamenného stolu." Ale to je opravudu jen drobná vada na kráse... (07.08.2006)

Nedoceněný příspěvek České televize k temnějším stránkám polistopadové skutečnosti je právě tak rozporuplný jako ona sama. Snaha - místy i velmi úspěšná - postihnout jak odborná, tak zejména mravní dubióza této části našeho veřejného života sice v některých případech jde k podstatě věci, ale právě tak často sklouzává k neorganickým mystickým vsuvkám, agitačním zkratům, černobílému vidění a planému prvoplánovému ideologizování. Poslední sklon jakoby byl přes kopírák opisován z předlistopadových dotazníků. I tak se ovšem jedná o alespoň náznak snahy oprostit se od překvapivě rychle naduřelých nových frází. Asi nejpravdivější je anatomie justičního mládí: poučeno nakaženou předlistopadovou rutinou starších, vyznačuje se i ono mravním a hodnotovým nihilismem cynismem. Druhým projevem agitačního sklonu jsou některé možná dobře míněné, ale v kontextu veřejného povědomí až neskutečně pohádkově působící judikáty. Existence takových soudců (Monika Křikavová) i judikátů je nezpochybnitelná; co však zůstává nejasným, je jejich skutečná váha v mase desítek a stovek tisíců ročně vynášených pravomocných i nepravomocných judikátů. A tak nabídnuté odpovědi na jeden druh dotazů automaticky indikují další, ještě hůře zodpověditelné otázky. (12.09.2007)