Muž na radnici

Nejsem zastáncem nějaké glorioly pro Jaroslava Dietla (i když podle mě má na svědomí nejlepší český seriál) a i kdybychom si odmysleli tu ideologii (což samozřejmě nejde a ani to tak být nemá, v základu už proto, jak s ní kalkulovali sami tvůrci), i po tom všem mi z toho vycházejí jen tři slova - trapné, směšné a zbytečné. Jako kdybych se díval na Ordinaci v růžové zahradě. (05.09.2010)

Původně jsem dal 2 * (přece jen mě tento seriál nezaujal jako Žena za pultem, Nemocnice na kraji města nebo My všichni školou povinní), ale po důkladné rozvaze i zde zvyšuji na 3, ať mají pravdoláskaři, přemluvbáby a modroptačí tuneláři vztek! V porovnání s tím, co za neskutečné sračky a agitky se na ČT točí v polistopadové době je tohle ještě hodně dobré. 50% (26.07.2016)

Z celé té série patří  zřejmě tenhle seriál k těm horším, filmařsky nic moc, ideologicky poplatný, ale opět s plejádou výborných českých herců, v čele s charismatickým Zdeňkem Buchvaldkem. Výjimečná Liškova hudba, ta flétna je nádherná... Zaujalo mě velmi, co pronesl na jedné schůzi k občanům architekt Mikuláš: Ve dvacátém století, a zvláště v této společnosti,  stavíme domy a byty, kam do každé místnosti musí svítit slunce, kde musí být koupelna s teplou vodou a který je vytápěn bezprašným způsobem.  Takový byt obývám, stěhovala jsem se do něj rovnou ze svatební hostiny. Stál mě tenkrát 30 tisíc, dnes stojí takový byt 3 miliony. Jo, to byla tehdy ale hnusná doba, kdy člověka nutili násilím přestěhovat se ze 200 let staré barabizny do nového bytu, nebo kdy člověk bez koruny v kapse dokázal za pomoci státu postavit rodinný dům. O tom se nám dneska může akorát tak zdát. A je dobré si to tímhle seriálem připomenout. - Nádherný komentář: anderson. (15.03.2022)

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)

11/11 Nemůžu si pomoct, ale linii o domácích poměrech v rodině Bavorů vnímám jako naprosto současné reálné drama. Je tam všechno, dcera je svedená svobodná matka, otec - vdovec právě váhá mezi navrátivší se první láskou a novým mladým objektem touhy. Navíc se mu v kanceláři dvoří sekretářka a do samotné práce mu zasahuje nejenom vlastní přesvědčení o správné výchově (které ústí až ke ztrátě syna), ale také spolupracovník, který má sice jiné metody, ale jinak bojuje za stejnou věc. A teď to horší - hlavní téma přestavby historického jádra - to už samozřejmě má své jasné mouchy. Ovšem ty nikdy nebyly hlavním diváckým tahounem. Podobně jako o rok mladší Žena za pultem i Muž na radnici je tedy opět jen televizní román o současných lidech, kteří v práci dělají přesně to, co by režim rád, ale ve zbytku svého času mají své běžné starosti. No a dnes? Je tu přece Šípková Růženka s Veronikou Žilkovou. Ta jde také na ruku aktuálním poměrům a ve svém volnu se podobá nám všem ;) (26.02.2009)